Šestistranné rozhovory představují jeden z nejambicióznějších diplomatických pokusů začátku 21. století o zastavení jaderného programu Severní Koreje. Mezi lety 2003 a 2009 se zástupci šesti zemí – Číny, Japonska, Severní Koreje, Ruska, Jižní Koreje a Spojených států – snažili najít řešení krize, která dnes ohrožuje světový mír. Přestože rozhovory nepřinesly trvalé řešení, jejich průběh odhalil složitosti moderní diplomacie a důvody, proč se KLDR stala jadernými zbraněmi vyzbrojenou hrozbou.
Geneze krize a vznik rozhovorů
Kořeny krize sahají do roku 2002, kdy Severní Korea přiznala americkým představitelům, že provozuje tajný program obohacování uranu, čímž porušila Rámcovou dohodu z roku 1994 s USA. George W. Bush předtím v roce 2002 ve svém projevu o stavu unie označil Severní Koreu za součást „osy zla“. CIA později téhož roku došla k závěru, že Pchjongjang sleduje program obohacování uranu, který porušuje normalizační dohodu z roku 1994.
Severní Korea následně přiznala svou aktivitu a následně se stáhla ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT), znovu spustila svůj program obohacování plutonia a donutila k odchodu inspektory Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA). Napětí se dále vystupňovalo v březnu 2003, kdy severokorejská stíhací letadla zachytila americké průzkumné letadlo.
V srpnu 2003 Severní Korea prohlásila ochotu zúčastnit se šestistranných rozhovorů, které se měly konat v Pekingu. Rozhovory představovaly obrácení washingtonské politiky nezapojování se s Pchjongjankem.
Klíčové osobnosti a jejich role
Američtí představitelé
James Kelly (2003-2005) byl první hlavní americký vyjednavač jako náměstek ministra zahraničních věcí pro východoasijské a pacifické záležitosti. Kelly vedl počáteční kola rozhovorů a postavil základy americké pozice.
Christopher Hill (2005-2009) se stal klíčovou postavou rozhovorů jako Kellyho nástupce. Hill byl zkušený diplomat, který vedl složitá jednání včetně průlomového září 2005 a prosazoval pragmatický přístup k vyjednávání s Pchjongjankem.
Severokorejští vyjednavači
Kim Kje-kwan byl hlavním severokorejským vyjednavačem a náměstkem ministra zahraničních věcí. Kim Kje-kwan byl klíčovou postavou ve všech hlavních fázích rozhovorů a často vyjadřoval tvrdou linii Pchjongjanku, včetně požadavků na bezpečnostní záruky a ekonomickou pomoc.
Další významné postavy
Wu Dawei z Číny jako náměstek ministra zahraničních věcí vedl čínskou delegaci a často sloužil jako mediátor mezi ostatními stranami.
Sasae Kenichiro z Japonska zastupoval japonské zájmy, včetně otázky únosů japonských občanů Severní Koreou.
Alexander Alexeyev a později Alexander Losyukov z Ruska reprezentovali ruské pozice zaměřené na regionální stabilitu.
Průlom září 2005: Historická příležitost
Nejvýznamnějším momentem šestistranných rozhovorů bylo vydání společného prohlášení 19. září 2005. Po několika kolech vyjednávání šest stran dosáhlo kritického průlomu, když Severní Korea slíbila opustit „všechny jaderné zbraně a existující jaderné programy“ a vrátit se k NPT.
Společné prohlášení ze září 2005 obsahovalo šest klíčových bodů:
- Denuklearizace: Severní Korea se zavázala k opuštění všech jaderných zbraní a existujících jaderných programů a návratu k NPT a safeguards IAEA.
- Bezpečnostní záruky: USA potvrdily, že nemají jaderné zbraně na Korejském poloostrově a nemají úmysl napadnout nebo napadnout KLDR jadernými či konvenčními zbraněmi.
- Normalizace vztahů: USA a Japonsko se zavázaly podniknout kroky k normalizaci svých vztahů se Severní Koreou.
- Ekonomická spolupráce: Šest stran se zavázalo podporovat ekonomickou spolupráci v oblasti energetiky, obchodu a investic.
- Mírové regime: Přímo související strany se dohodly na vyjednání trvalého mírového režimu na Korejském poloostrově na příslušném samostatném fóru.
- Postupná implementace: Strany se dohodly na koordinovaných krocích k implementaci konsenzu postupně v souladu s principem „závazek za závazek, akce za akci“.
Severní Korea rovněž prohlásila, že má právo na mírné využití jaderné energie, a ostatní strany vyjádřily svou úctu a souhlasily s diskusí o poskytnutí lehkovodního reaktoru KLDR v příslušnou dobu.
Velvyslanec Hill to nazval „bod obratu“, ale poznamenal: „Očekáváme, že KLDR bude v tomto ohledu rychle postupovat.“ Navrhl, že dobrý způsob, jak by Severní Korea mohla začít implementaci, by bylo vypnout jaderný reaktor Jongbjon.
Fatální překážka: Banco Delta Asia
Jen měsíc po historickém průlomu září 2005 se rozhovory dostaly do slepé uličky kvůli finančním sankcím. 15. září 2005 americké ministerstvo financí označilo Banco Delta Asia (BDA) v Macau za „primární problém praní peněz“ podle části 311 PATRIOT Act. Washington obvinil banku z pomoci severokorejským společnostem s praním peněz z padělání a pašování drog.
Úřady v Macau následně zmrazily 50 severokorejských účtů v hodnotě 24 milionů dolarů. Ačkoliv tato částka byla malá, zmrazení mělo devastující dopad na schopnost Severní Koreje zapojit se do mezinárodního finančního systému. BDA byla hlavním kanálem Pchjongjanku do mezinárodní finanční sítě jak pro legální, tak nelegální finanční transakce.
Americká akce měla odstrašující účinek na zahraniční podniky a banky, které se staly neochotné zapojit se se Severní Koreou ani v legálních obchodních podnicích ze strachu z označení za spolupachatelé v nezákonných aktivitách Severní Koreje.
Severní Korea interpretovala zmrazení svých účtů u BDA jako porušení společného prohlášení ze září 2005 a znamení americké nepřátelskosti, což vedlo k bojkotu šestistranných rozhovorů, dokud nebyly fondy repatriované.
Escalace a krize 2006
Když se rozhovory rozpadly, Severní Korea zesílila své provokace. V červenci 2006 testovala dlouhodostřelnou raketu a ve druhé polovině roku 2006 provedla své první podzemní jaderné výbuch 9. října 2006.
Test proběhl navzdory varováním od ostatních účastníků šestistranných rozhovorů. Výbuch měl výtěžnost odhadovanou na jeden až dva kilotony. Jako reakce Rada bezpečnosti OSN jednomyslně přijala rezoluci 1718, která odsoudila Severní Koreu a zavedla další sankce.
Dočasné oživení a dohoda z února 2007
Po jaderném testu 31. října 2006 čínská vláda oznámila, že se šestistranné rozhovory obnoví. Americký vyjednavač Christopher Hill později prohlásil, že k obnovení by mohlo dojít v příštím měsíci.
V únoru 2007 se konala další významná jednání, která vyvrcholila dohodou o počátečních krocích k implementaci společného prohlášení z září 2005. Dohoda z 13. února 2007 stanovila kroky, které mají být podniknuty během následujících 60 dnů, v nichž se Severní Korea zavázala k uzavření a zapečetění jaderných zařízení Jongbjon a k diskusi o seznamu svých jaderných aktivit s ostatními stranami.
USA a Japonsko se zavázaly zapojit se do rozhovorů o normalizaci vztahů, zatímco všechny strany by pracovaly na poskytnutí 50 000 tun těžkého topného oleje – vše během 60denní lhůty. USA také souhlasily se zahájením procesu odstraňování Severní Koreje ze svého seznamu státních sponzorů terorismu.
Pokrok a rozpad v roce 2008
V roce 2007 a počátku 2008 proces nabral na dynamice. Pchjongjang začal deaktivovat svou elektrárnu Jongbjon a odstranit tisíce palivových tyčí pod vedením amerických expertů. V polovině roku 2008 pokračoval pokrok poté, co Pchjongjang učinil další ústupky, poskytl USA rozsáhlé podrobnosti o svém jaderném programu a dále demontoval zařízení Jongbjon.
Bushova administrativa reagovala zmírněním sankcí na režim a odstraněním ze seznamu státních sponzorů terorismu v říjnu 2008. 26. června 2008 Severní Korea předala prohlášení o svých jaderných programech čínské straně. 27. června v důležitém symbolu svého závazku k procesu deaktivace Severní Korea zhroutila chladicí věž v Jongbjonu před mezinárodními médii.
Pokrok však uvízl na otázce ověřování. Severní Korea popírala, že se v ústní dohodě zavázala umožnit odběr vzorků v Jongbjonu. Dalších zasedání šestistranných rozhovorů v prosinci nevyneslo žádný nový konsensus.
Definitivní konec v roce 2009
5. dubna 2009 Severní Korea testovala raketu, údajně v rámci svého civilního kosmického programu, což vyvolalo odsouzení od dalších pěti účastníků. Rada bezpečnosti OSN vydala 13. dubna prezidentské prohlášení označující test za porušení rezoluce 1718 a krátce poté rozšířila sankce na severokorejské firmy.
Severní Korea reagovala 14. dubna prohlášením, že se již nebude účastnit šestistranných rozhovorů a že již nebude vázána žádnou z předchozích dohod dosažených v diskusích. Severní Korea také vypověděla všechny jaderné inspektory ze země a prohlásila, že obnoví svůj jaderný obohacovací program za účelem posílení své jaderné odstrašující síly.
Zúčastněné strany a jejich motivace
Čína
Peking sloužil jako dlouhodobý spojenec a hlavní obchodní partner Pchjongjangu a využil svůj vliv k přivedení Severní Koreje k jednacímu stolu. Čína hostila všechna kola rozhovorů a často působila jako mediátor. Peking se však také obával přílivu uprchlíků přes svou hranici a poskytoval Severu energetickou a potravinovou pomoc.
USA
Washington chtěl úplnou, ověřitelnou a nevratnou denuklearizaci Severní Koreje. Amerika byla ochotna nabídnout ekonomické pobídky a bezpečnostní záruky výměnou za opuštění jaderného programu.
Jižní Korea
Soul měl zájem na denuklearizaci a sjednocení Korejského poloostrova. Jihokorejští představitelé nabídli významnou energetickou pomoc, včetně nabídky 2 milionů kilowattů elektřiny.
Japonsko
Tokio podporovalo denuklearizaci, ale také chtělo řešit otázku únosů japonských občanů Severní Koreou. Japonsko často zaujímalo tvrdší postoj k sankcím.
Rusko
Moskva chtěla znovu prosadit svůj vliv v severovýchodní Asii a podporovala regionální stabilitu.
Severní Korea
Pchjongjang požadoval bezpečnostní záruky, ekonomickou pomoc, normalizaci vztahů s USA a Japonskem a právo na mírné využití jaderné energie.
Důsledky pro dnešní stav
Neúspěch šestistranných rozhovorů měl dalekosáhlé důsledky:
Eskalace jaderného programu
Od konce rozhovorů v roce 2009 Severní Korea výrazně rozšířila své jaderné schopnosti. Provedla další jaderné testy v letech 2013, 2016 (dvakrát), 2017 a vyvinula pokročilé balistické rakety schopné zasáhnout USA.
Změna regionální dynamiky
Neúspěch rozhovorů posílil pozici Severní Koreje jako uznané jaderné mocnosti. Pod Kim Čong-unem KLDR enshrined své jaderné postavení v ústavě a statutech.
Omezené diplomatické možnosti
Pokusy o obnovení šestistranných rozhovorů se ukázaly jako neúspěšné. Čína periodicky volala po obnovení procesu, ale USA trvaly na tom, že Pchjongjang musí nejprve splnit minulé závazky.
Současná situace
Od roku 2018 se pozornost přesunula na bilaterální summity mezi USA a Severní Koreou, ale tyto rozhovory také selhaly. Severní Korea nyní otevřeně odmítá denuklearizaci jako cíl a místo toho nabízí diskusi o kontrole zbrojení.
Sestra Kim Čong-una, Kim Jo-čong, v roce 2025 prohlásila, že uznání toho, že se schopnosti Pchjongjangu „radikálně změnily“, by mělo být předpokladem pro budoucí dialog. KLDR nyní trvá na přijetí svého „nezvrátitelného“ statusu jako jaderné mocnosti.
Lekce pro budoucnost
Šestistranné rozhovory ukázaly jak potenciál, tak omezení multilaterální diplomacie. Zatímco dosáhly významných dohod na papíře, jejich selhání při implementaci ilustruje složitosti změny chování státu prostřednictvím diplomacie. Otázka důvěry, sekvenční implementace a koordinace různých národních zájmů zůstávají klíčovými výzvami pro budoucí diplomatické úsilí.
Závěr: Ztracená příležitost?
Šestistranné rozhovory představují fascinující studii případu moderní diplomacie. Rozhovory dokázaly vytvořit rámec pro multilaterální spolupráci a dosáhly historického průlomu v září 2005. Jejich neúspěch však ukazuje, jak může jedna špatně načasovaná akce – v tomto případě sankce na Banco Delta Asia – poškodit i nejslibnější diplomatické procesy.
Dnes, když Severní Korea disponuje rozvinutým jaderným arzenálem a modernými raketovými systémy, se svět ptá, zda šestistranné rozhovory představovaly ztracenou příležitost k mírovému řešení krize. Jejich odkaz zůstává varováním o křehkosti diplomacie a nutnosti koordinované, trpělivé a flexibilní politiky při řešení složitých bezpečnostních výzev 21. století.