Ve světě, kde se informace šíří rychlostí světla a kde má téměř každý přístup k internetu, existuje stále jedna země, která dokázala vytvořit téměř dokonalý systém kontroly myšlení svých občanů. Severní Korea za více než 75 let své existence vybudovala propagandistický aparát tak sofistikovaný a všeobjímající, že zasahuje do každého aspektu života svých 25 milionů obyvatel. Od narození až do smrti jsou Severokorejci obklopeni ideologií, která jim vtlouká jedinou pravdu: Kim rodina je božská, KLDR je rájem na Zemi a vnější svět je plný nepřátel. Jak funguje tento systém a proč je tak účinný?
Základy totalitní propagandy: Juče ideologie jako základ všeho
V srdci severokorejské propagandy leží ideologie juče (주체사상), která znamená „soběstačnost“ nebo „nezávislost“. Tuto ideologii vytvořil Kim Il-sung v 50. a 60. letech 20. století jako údajně originální korejskou filosofii, ačkoli ve skutečnosti čerpala z marxismu-leninismu a konfuciánských tradic.
Co říká juče ideologie
Juče filosofie tvrdí, že lidské masy jsou hnací silou historického vývoje a mají nekonečnou moc k transformaci přírody a společnosti, ale tuto moc mohou využít efektivně pouze pod vedením Vůdce, který jim předloží revoluční ideologii.
Klíčové principy juče:
- Politická nezávislost – žádná země nesmí zasahovat do vnitřních záležitostí KLDR
- Ekonomická soběstačnost – země musí být schopna uživit se sama bez pomoci zvenčí
- Vojenská sebeobrana – KLDR si musí být schopna sama bránit
Tato ideologie slouží jako ospravedlnění pro totální izolaci země a odmítání všech vnějších vlivů.
Organizační struktura propagandy
Ministerstvo propagandy a agitace
Propaganda v Severní Koreji je kontrolována především Oddělením propagandy a agitace Korejské strany práce. Plakáty zobrazují správné jednání pro každou část života, až po vhodné oblečení.
Toto ministerstvo řídí:
- Všechna média – noviny, rozhlas, televizi, internet
- Filmový průmysl – všechny filmy musí propagovat režim
- Vydavatelství – všechny knihy a materiály
- Vzdělávací obsah – učebnice a osnovy
- Kulturní produkci – hudbu, umění, literaturu
Korejská ústřední zpravodajská agentura (KCNA)
V Severní Koreji vlastní a kontroluje vláda všechny mediální kanály a veškerý zpravodajský obsah produkuje a cenzuruje Korejská ústřední zpravodajská agentura.
KCNA byla založena 5. prosince 1946 a:
- Publikuje názory severokorejské vlády pro zahraniční média
- Zodpovídá za všechny zprávy v KLDR
- Distribuuje fotografie a od roku 2011 i videa
- Má 2000 zaměstnanců pod přísnou kontrolou
- Vydává obsah v korejštině, angličtině, španělštině a japonštině
Kult osobnosti Kim rodiny
Kim Il-sung: „Věčný prezident“
Kim Il-sung začal sám sebe nazývat „Velkým vůdcem“ již v roce 1949. Veřejnost byla přesvědčena, že je nesmrtelný, neomylný a všudypřítomný, podobně jako koncept „Boha“ ve většině náboženství.
Propaganda kolem Kim Il-sunga:
- Každý severokorejský domov musí mít jeho portrét
- Pokud je portrét poškozen nebo odstraněn, následuje vězení
- Když zemřel v roce 1994, celá země veřejně plakala
- Ti, kteří netruchlili, byli posláni do vězení
- Je uctíván jako „Věčný prezident republiky“
Kim Jong-il: Filmový génius a „Milovaný vůdce“
Kim Jong-il byl uznávaným géniem filmu. V roce 1973 napsal „O umění kinematografie“, pojednání o filmové teorii a tvorbě filmů. Říká se, že vlastnil více než 20 000 DVD ve své osobní sbírce.
Kim Jong-il rozvinul kult osobnosti svého otce a:
- Vytvořil pokročilý systém propagandy prostřednictvím filmů
- Propagoval politiku „songun“ (armáda na prvním místě)
- Zdědil božský status po otci
- Byl představován jako nezbytný ochránce národa
Kim Jong-un: „Velký nástupce“ a nová generace kultu
Krátce poté, co nový vůdce přišel k moci, byl na jeho počest postaven 560 metrů dlouhý propagandistický nápis poblíž jezera v provincii Rjanggang. Nápis, údajně viditelný z vesmíru, říká: „Ať žije generál Kim Jong-un, zářící slunce!“
V roce 2024 se objevil nový propagandistický hit – chytlavá píseň a doprovodné video zobrazující nadšené občany, zářící horníky a extatické tankové posádky, jak radostně gestikulují a chválí svého vůdce jako „Přátelského otce“.
Deset principů monolitického ideologického systému
Nejvyšší zákon země
Deset principů pro vytvoření monolitického ideologického systému je soubor deseti principů a šedesáti pěti klauzulí, které stanovují normy pro vládnutí a řídí chování lidí v Severní Koreji. Tyto principy v praxi slouží jako nejvyšší zákon země.
Hlavních 10 principů:
- Sjednocení společnosti – všichni musí být sjednoceni kolem revoluční ideologie Kim Il-sunga
- Absolutní věrnost – každý musí ctít Velkého vůdce s naprostou loajalitou
- Absolutní autorita – autorita Kim Il-sunga musí být absolutní
- Ideologie jako víra – revoluční ideologie musí být vírou, instrukce věroučí
- Bezpodmínečná poslušnost – všechny instrukce musí být vykonány bezpodmínečně
- Ideologická jednota – celá strana musí být ideologicky sjednocena kolem vůdce
- Komunistický vzhled – všichni se musí učit od Kim Il-sunga a převzít komunistický vzhled
- Politický život – každý musí si vážit politického života daného vůdcem
- Disciplína a řád – pevná disciplína v organizaci musí být zachována
- Dědictví revoluce – velké dílo revoluce musí být předáváno z generace na generaci
V Severní Koreji si musí Deset principů zapamatovat každý občan a musí je také uvádět do praxe; během pravidelných hodnotících schůzek se lidé kritizují na základě toho, zda žili podle Deseti principů ve svých každodenních životech.
Vzdělávací systém jako nástroj indoktrinace
Od školky po univerzitu
Podle „Socialistického vzdělávání“ vypracovaného severokorejskou vzdělávací stranou je výslovně uvedeno, že základem pro zdokonalování politické ideologie je ideologie juče.
Struktura ideologické výchovy:
- Mateřské školy – děti se učí chválit Kim rodinu
- Základní školy – povinná těžká práce a ideologická výchova
- Střední školy – kurzy jako „Kim Jong-unovy revoluční činy“
- Univerzity – povinné kurzy „Filosofie ideologie juče“, „Dějiny revoluce“, „Juče politická ekonomie“
V Severní Koreji existuje takzvaná „samostudijní“ relace každý den před začátkem vyučování, kde studenti musí 15 minut studovat a číst ideologický obsah nahlas.
Mimoškolní organizace
- Dětská aliance – pro děti
- Socialistická mládežnická aliance Kim Il-sunga – pro teenagery
- Korejská strana práce – pro dospělé
V Severní Koreji existuje slavné rčení, které odráží pečlivou pozornost, kterou stát věnuje výchově dětí: „Děti jsou králi země“.
Kontrola médií a informací
Totální mediální monopol
Všechna vysílací média nějakým způsobem propagují ideologie a pozice režimu, jako je juče, a pravidelně odsuzují akce Jižní Koreje, Japonska, Číny, Izraele, Spojených států a dalších národů.
Hlavní mediální kanály:
- Rodong Sinmun – hlavní stránské noviny
- Korejské ústřední televizní vysílání – státní televize
- Hlas Koreje – mezinárodní rozhlas
- Mansudae Television – televizní stanice s omezenou reklamou
Rozhlasové a televizní přijímače v Severní Koreji jsou dodávány předem naladěny na severokorejské stanice a musí být zkontrolovány a registrovány u policie. Je zakázáno ladit se na zahraniční vysílání.
Cenzura a informační kontrola
Severokorejská vláda implementovala politiky, které mají zabránit tomu, aby se k lidem v Severní Koreji dostaly vnější zdroje informací.
Metody kontroly:
- Všechny knihy, filmy, hudba musí být schváleny státem
- Internet je přístupný pouze vybraným jedincům
- Mobilní telefony jsou monitorovány a kontrolovány
- Vlastnictví zahraničních médií je trestané vězením nebo smrtí
- Satelitní telefony a krátkovlnné rádia jsou zabaveny při vstupu do země
Propagandistické techniky a psychologické taktiky
Heroizace vůdců
Vůdci Severní Koreje jsou zobrazováni jako neomylné a benevolentní postavy, často zobrazované jako majitelé téměř božských kvalit. Tato heroizace podporuje neochvějnou loajalitu mezi občany.
Příklady mytologizace:
- Kim Il-sung se údajně narodil ve stejný den, kdy se potopil Titanic
- Kim Jong-il se údajně narodil na posvátné hoře Paektu
- Kim Jong-un se údajně naučil řídit ve 3 letech
- Všichni tři mají nadpřirozené schopnosti a moudrost
„My proti nim“ narativ
Propaganda často prezentuje dichotomický světový názor, kde je Severní Korea utopickou společností pod neustálou hrozbou od nepřátelských vnějších sil.
Nepřátelé podle propagandy:
- Spojené státy – „imperialisté“ chtějící zničit KLDR
- Jižní Korea – „loutka USA“ s krutými diktátory
- Japonsko – bývalý kolonizátor, stále nepřítel
- Západ obecně – dekadentní, nemocný, zkorumpovaný
Kontrolované informace
Přibližně 90% vysílacího času mezinárodních zpravodajských vysílání v Severní Koreji je propaganda věnovaná popisování publikace děl Kim Jong-ila a ukazování různých studijních skupin v zahraničních zemích, aby údajně oklamala severokorejskou veřejnost ohledně vnímání země vnějším světem.
Filmový průmysl jako propagandistický nástroj
Kim Jong-il: Filmový fanatik
Kim Jong-il byl samozvaným filmovým géniem. Věřil, že kinematografie je nejdůležitější ze všech umění. V domácím prostředí jsou tyto filmy přijímány s velkým pomp.
Severokorejská kinematografie:
- Všechny filmy musí glorifikovat severokorejský život
- Zobrazují „atrocity západního imperialismu“
- Poskytují vzory chování na plátně
- Jsou vyráběny na Pjongjangské univerzitě filmových a dramatických umění
- Mezinárodní kritici je označují za propagandu kvůli nereálným zobrazením
Animované filmy pro děti
V poslední době došlo k nárůstu animovaných filmů. Animované filmy nesou politické a vojenské poselství zaměřené na mládež Severní Koreje.
Každoročně vydává státní vydavatelství Gold Star Printing Press několik komiksů (nazývaných geurim-chaek), které:
- Učí filosofii juče Kim Il-sunga
- Obsahují zápletky s intrikánstvím kapitalistů z USA a Japonska
- Vytvářejí dilémata pro naivní severokorejské postavy
- Jsou pašovány přes čínskou hranici a končí někdy v univerzitních knihovnách v USA
Každodenní propaganda a rituály
Povinné portréty
Portréty prvních dvou diktátorů Severní Koreje, Kim Il-sunga a Kim Jong-ila, jsou povinné v každém domě. Během rutinních domovních inspekcí mohou být Severokorejci potrestáni, pokud portréty nejsou dostatečně čisté.
Sebekritické schůze
V těchto schůzích jsou nuceni říct své komunitě, jak mohli být lepšími občany režimu během minulého týdne. Přiznají se k chvílím, kdy náhodou narazili do svého portrétu Kim Il-sunga nebo jak si stěžovali na to, že jsou unaveni po celodenní práci.
Odznaky loajality
Režim také nařídil, že každý severokorejský dospělý musí nosit odznak Kim Il-sunga nad svým srdcem, aby ukázal svou loajalitu – praxe, která pokračuje dodnes.
Inminban – sousedské jednotky
Severokorejci také musí patřit do sousedské jednotky nazvané inminban, která se skládá z 20-40 rodin. Jednotku vede místní vedoucí, jehož úkolem je pomáhat úřadům při sledování toho sousedství.
Moderní výzvy propagandě
Jangmadang generace
Daily NK publikoval v roce 2015, že mladší generace se více zajímá o vnější svět a že vláda má potíže zajistit loajalitu „jangmadang“ (tržiště) generace a podporovat idolizaci Kim Jong-una.
Problémy s mladými:
- Mají přístup k zahraničním médiím přes čínskou hranici
- Více spoléhají na trhy než na státní příděly
- Jsou skeptičtější k oficiální propagandě
- Zajímají se o jihokorejskou kulturu (K-pop, filmy)
Technologické výzvy
Navzdory extrémně přísným regulacím a drakonickým postihům mají Severokorejci, zejména elitní občané, rostoucí přístup ke zprávám a jiným médiím mimo státní média autorizovaná vládou.
Nové kanály informací:
- Mobilní telefony z Číny
- USB disky s jihokorejským obsahem
- Neoficiální rozhlasové stanice
- Satelitní televize v pohraničních oblastech
Reakce režimu
Úředníci v severokorejském městě Rason nařídili místní mládeži, aby se účastnila přednášek o Deseti principech pro vytvoření jednotného ideologického systému a zapamatovala si slova vůdců rodiny Kim.
Režim reaguje:
- Zpřísněnými ideologickými tréninky pro mládež
- Delšími propagandistickými sezeními (až 2 hodiny denně)
- Přísnějším trestáním za držení zahraničních médií
- Častějšími kontrolami domovů a elektroniky
Mezinárodní dimenze propagandy
Propaganda pro vnější svět
KCNA a další severokorejská média produkují obsah také pro zahraniční publikum:
- Ospravedlňují jaderný program jako obranu proti USA
- Zobrazují KLDR jako mírovou zemi pod neustálým ohrožením
- Propagují ekonomické úspěchy (často fiktivní)
- Kritizují západní „imperialismus“ a „dekadenci“
Kybernetické operace
V posledních letech rozšířila Severní Korea své propagandistické úsilí do kyberprostoru. Různé online platformy jsou používány k šíření dezinformací, náboru podpory a zapojení s globálním publikem.
Účinnost a limity systému
Proč propaganda funguje
- Totální kontrola informací – žádné alternativní zdroje
- Od narození do smrti – celoživotní indoktrinace
- Společenský tlak – kolektivní odpovědnost a donášení
- Strach z trestu – brutální následky za neposlušnost
- Izolace od světa – žádné srovnání s jinými systémy
Mezní výzvy
Severokorejci jsou lidé a nejsou hloupí. V severokorejském systému musíte chválit Kima a zpívat mu hymny a brát to vážně, i když si myslíte, že je to jen hov… narativ. To je ta překážka, rozumíte? Není to tak, že by byli lidé vymyti mozky a mysleli si, že je to bůh.
Skutečné názory občanů:
- Mnozí chápou absurdnost propagandy
- Hrají svou roli ze strachu, ne z přesvědčení
- Soukromě kritizují režim
- Touží po lepším životě a svobodě
Srovnání s historickými režimy
Podobnosti s nacismem a stalinismem
Severokorejský propagandistický systém sdílí charakteristiky s jinými totalitními režimy:
- Kult vůdce – podobně jako Hitler nebo Stalin
- Nepřítele všude – neustálá hrozba zvenčí
- Rasovou či národní nadřazenost – Korejci jako vyvolený národ
- Kontrola umění a kultury – vše musí sloužit ideologii
- Masové shromažďování – rituály poslušnosti
Unikátní aspekty
Severní Korea však v některých ohledech překonala své historické vzory:
- Dynastické dědictví – tři generace Kim rodiny
- Delší trvání – více než 75 let existence
- Totálnější izolace – méně vnějších vlivů než měl SSSR či nacistické Německo
- Náboženské aspekty – Kim rodina jako božstva
Budoucnost severokorejské propagandy
Problémy současného systému
- Generační změna – mladí jsou skeptičtější
- Technologické průsaky – obtížnější kontrola informací
- Ekonomické tlaky – potřeba obchodu s vnějším světem
- Mezinárodní izolace – sankce a diplomatické tlaky
Možné scénáře
Postupná liberalizace – podobně jako Čína, ale zachování politické kontroly Kolaps systému – rychlý rozpad jako v případě východního bloku Další zpřísnění – ještě tvrdší represe a kontrola Status quo – pokračování současného stavu s menšími úpravami
Závěr: Propaganda jako nástroj přežití režimu
Severokorejský propagandistický systém představuje možná nejúspěšnější pokus o totální kontrolu myšlení v moderní historii. Za více než sedm desítek let dokázal udržet u moci dynastii, která transformovala celou společnost podle svých představ.
Klíč k „úspěchu“ tohoto systému leží v jeho:
- Komplexnosti – zasahuje do všech aspektů života
- Konzistentnosti – stejné poselství ze všech zdrojů
- Kontinuitě – předávání z generace na generaci
- Bezalternativnosti – žádné jiné zdroje informací
Současně však čelí rostoucím výzvám v podobě technologických změn, generačních rozdílů a ekonomických tlaků. Otázkou zůstává, zda dokáže režim přizpůsobit svou propagandu moderní době, nebo zda nakonec podlehne těmto tlakům.
Pro vnější svět představuje severokorejská propaganda fascinující, ale děsivý příklad toho, jak daleko může zajít kontrola myšlení. Je to varování před mocí totální propagandy a připomínka hodnoty svobody informací a myšlení.
Dokud bude Kim rodina u moci, bude propaganda nadále hrát klíčovou roli v udržování jejího režimu. Miliony Severokorejců budou denně vystaveni záplavě ideologických poselství, aniž by měli možnost slyšet alternativní pohled na svět. To je možná největší tragédie tohoto systému – že okrádá celé generace o možnost svobodně myslet a rozhodovat o svém životě.
Ve světě, kde se mnozí obávají „falešných zpráv“ a manipulace s informacemi, Severní Korea zůstává extrémním příkladem toho, co se stane, když propaganda zcela nahradí svobodný tok informací. Je to lekce z historie, kterou bychom neměli zapomenout.