Modernizace Severní Koreje ve 21. století představuje jeden z nejpozoruhodnějších paradoxů současného světa. Země, která je mezinárodně izolována a postihována tvrdými sankcemi, dokázala vybudovat sofistikované technologické systémy, rozvinout umělou inteligenci, vytvořit vlastní internet a transformovat své hlavní město v moderní metropoli. Přestože se svět domnívá, že KLDR žije ve středověku, realita je mnohem komplexnější.
Digitální revoluce v uzavřené zemi
Počátkem 21. století začala Severní Korea budovat vlastní digitální infrastrukturu, která měla nahradit závislost na vnějším světě. Klíčovým milníkem bylo spuštění národního intranetu Kwangmyong („Jasnost“) na začátku 2000. let. Tento uzavřený systém funguje jako náhražka globálního internetu a poskytuje státem schválenou verzi online služeb pouze pro severokorejské občany.
Do poloviny 2010. let obsahoval Kwangmyong odhadem 1 000 až 5 500 webových stránek, což se do začátku 2020. let zvýšilo na přibližně 5 000 stránek. Pro srovnání – globální internet obsahuje přes miliardu webových stránek, což ukazuje omezený rozsah severokorejského systému. Přesto Kwangmyong hostuje rozmanité služby včetně státních zpravodajských portálů, elektronických knihoven, vědeckých databází a vzdělávacích materiálů.
Mobilní revoluce v totalitním státě
Mobilní komunikace byla do Severní Koreje poprvé zavedena v listopadu 2002, kdy do listopadu 2003 získalo mobilní telefon 20 000 Severokorejců. Po dočasném zákazu mezi lety 2004-2008 následovalo spuštění sítě Koryolink v roce 2008, která přinesla 3G služby. Do roku 2013 začala fungovat druhá síť Byol (později Gangseong Net), která díky nižším cenám přilákala mnoho zákazníků.
Podle odhadů z roku 2017 měla Severní Korea 4,7 milionu mobilních telefonů v provozu. Do roku 2024 vzrostl počet mobilních připojení na 7,51 milionu, což představuje 28,7 procenta oficiální populace země. Penetrace mobilních telefonů na úrovni domácností dosahuje 70 procent. Smartphony se staly populární zejména mezi mladými lidmi od 2010. let, přičemž některé rodiny jsou ochotny prodat i své domovy, aby si koupily nejnovější modelos.
Umělá inteligence a kybernetické schopnosti
Severní Korea překvapivě rozvinula pokročilé schopnosti v oblasti umělé inteligence a kybernetiky. V roce 2013 byl založen Výzkumný ústav umělé inteligence pod Úřadem pro vedení informačního průmyslu, který byl v roce 2021 začleněn do Ministerstva informačního průmyslu. V roce 2019 země změnila svou ústavu a přidala „informatizaci“ mezi základní směry ekonomického úsilí.
Severokorejští studenti dosahují více než deset let vynikajících výsledků v mezinárodních hackerských soutěžích, jako je International Collegiate Programming Competition, kde často předčí účastníky z prestižních institucí jako Harvard, MIT, Oxford nebo Seoul National University. V roce 2019 tým z Kim Čaek University of Technology obsadil osmé místo na mezinárodní soutěži, což je lepší výsledek než u mnoha světových univerzit.
Kyberschopnosti se staly klíčovým nástrojem režimu pro disrupci a krádež, přičemž kyberkriminalita je nyní významným zdrojem příjmů financujícím státní zbrojní programy. Od poloviny 2000. let jsou dokumentovány perzistentní kyberútoky na finanční instituce, vládní orgány a kritickou infrastrukturu.
Stavební boom v Pchjongjangu
Nejviditelnější změnou ve 21. století byla architektonická transformace Pchjongjangu. Od roku 2012, kdy bylo postaveno 18 věžových budov, zažívá město stavební boom bez precedentu. Hlavní projekty zahrnují Lidové divadlo Mansudae (2012), aquapark Munsu (2013), modernizaci mezinárodního letiště Pchjongjang (2015) a Vědeckotechnické centrum (2015).
Pod Kim Čong-unem se téměř každoročně otevírá nový velkolepý rezidenční komplex. Mezi nejpozoruhodnější patří ulice Changjon, Mirae Scientists Street a Ryomyong Street, které vykazují futuristický vzhled kombinující prvky Juche architektury se stalinsticko-chruščovskými budovami. Budovy často připomínají rakety nebo dokonce UFO, což vytváří surrealistickou skyline.
V lednu 2021 Kim Čong-un oznámil projekt výstavby 50 000 nových bytů v Pchjongjangu do roku 2025. Tento projekt zahrnuje čtyři fáze, přičemž první etapa byla dokončena v roce 2022 (ulice Hwasong), druhá v roce 2024 (ulice Rimhung) a další fáze pokračují.
Regionální rozvoj: Politika 20×10
V lednu 2024 Kim Čong-un představil ambiciózní „Politiku regionálního rozvoje 20×10“, která si klade za cíl postavit místní průmyslové „modernizované továrny“ ve 20 městech a okresech ročně během příštích 10 let. Tato iniciativa představuje nebývalý pokus o podporu regionálního ekonomického rozvoje mimo Pchjongjang.
Politika 20×10 není pouze o stavbě několika továren v provinciích, ale o vytvoření udržitelného „regionálního inovačního systému“, kde se průmyslová zařízení pro výrobu, vzdělávací instituce pro přípravu personálu a výzkumné ústavy pro technologickou podporu spojí v jeden celek.
První rok projektu byl úspěšný – do konce roku 2024 byly otevřeny nové továrny vyrábějící oblečení, potraviny a domácí spotřebiče ve 20 městech po celé zemi. Stavba byla zahájena ve všech provinciích kromě Rason a Pchjongjangu.
Vzdělávací reforma zaměřená na vědu a technologie
Severní Korea prošla komplexní reformou vzdělávacího systému, který staví vědu a technologie do středu pozornosti. Systém vytvořil 11 nových středních škol informačních technologií, po jedné v každé provincii, a 37 univerzit založilo 85 nových kateder a odpovídajících kurzů v oborech včetně informační bezpečnosti, robotiky a inženýrství.
Nový systém pracuje jako trychtýř, který přijímá děti vykazujące nadání pro vědu a technologie, poskytuje jim specializované vzdělání a poté je posílá na univerzity. Tento přístup se ukázal jako efektivní – nejlepší severokorejské děti soutěží na Mezinárodní matematické olympiádě a International Collegiate Programming Contest s vynikajícími výsledky.
Vojenská modernizace a technologické transfery
Významným bodem obratu pro modernizaci severokorejských vzdušných sil bylo zavedení raketového systému Pyongae-5 dlouhého doletu v roce 2017. Tento systém, technologicky o několik desetiletí napřed oproti sovětským předchůdcům, poskytuje schopnosti srovnatelné s ruským S-300PMU a podle několika zdrojů těžil z významných ruských technologických transferů.
Odhady naznačují, že systém Pyongae-5 způsobil „ztrátu výhody, kterou USA užívaly při používání vzdušné a raketové síly“ v Koreji díky svým pokročilým schopnostem zachycení. Současná spolupráce s Ruskem může dále urychlit modernizaci severokorejských vzdušných sil prostřednictvím dodávek náhradních dílů, modernizovaných subsystémů nebo dokonce zcela nových tříd stíhaček.
Umělá inteligence v praxi
Severokorejské společnosti nedávno začaly propagovat své komerční produkty využívající technologie umělé inteligence. V roce 2020 společnost Mangyongdae Information Technology Corporation uvedla na trh dva mobilní telefony, Azalea 6 a 7, které podle tvrzení společnosti úspěšně integrovaly technologie pro rozpoznávání otisků prstů, hlasu, obličeje a textu založené na hlubokých neuronových sítích.
Severokorejští vědci aplikovali umělou inteligenci pro citlivé aplikace, jako jsou war games a dohled, a pokračovali ve vědecké spolupráci se zahraničními učenci až do nedávna. Vzhledem k tomu, že umělá inteligence je technologie zaměřená na software, kterou lze přenášet nehmotným způsobem, je důležité tyto aktivity monitorovat.
Výzvy a paradoxy modernizace
Modernizace Severní Koreje ve 21. století představuje fascinující paradox. Na jedné straně země vyvinula sofistikované technologie, postavila působivé budovy a vytvořila funkční digitální infrastrukturu. Na druhé straně zůstává závislá na zastaralých sovětských systémech, čelí chronickému nedostatku elektřiny a má problémy s udržováním postavené infrastruktury.
Stavební boom v Pchjongjangu může být částečně jen fasádou – některé budovy údajně postrádají kvalitní interiéry nebo strukturální integritu. Přesto samotná schopnost mobilizovat zdroje pro tyto projekty navzdory mezinárodním sankcím ukazuje na pozoruhodnou adaptabilitu režimu.
Severokorejská modernizace tak není jen technologickým příběhem, ale také ukázkou toho, jak může autoritářský režim využít omezené zdroje k vytvoření image modernosti a pokroku, zatímco současně udržuje železnou kontrolu nad svými občany. Je to modernizace, která slouží především politické legitimitě režimu, nikoli blahobytu obyčejných lidí.