V hlubokých tunelech pod horou Mantapsan v odlehlé části severovýchodní Koreje se odehrála jedna z nejdramatičtějších kapitol moderní historie zbrojení. Šest podzemních výbuchů v průběhu pouhých jedenácti let – od roku 2006 do 2017 – proměnilo izolovanou KLDR z nejistého jaderného aspiranta na skutečnou termonukleární mocnost. Každý test byl mocnější než předchozí, každý otřásl nejen horskou půdou, ale i geopolitickou situací celého světa.
Punggye-ri: Korejský Manhattan Project pod zemí
Severokorejské jaderné testy probíhaly výhradně na jednom místě: v testovacím areálu Punggye-ri v provincii Severní Hamgjong, asi 12 kilometrů severozápadně od stejnojmenné vesnice. Toto místo, vybudované na začátku tisíciletí, se stalo severokorejským ekvivalentem amerického nukleárního polygonu v Nevadě.
Areál má tři viditelné tunelové vchody vytesané do hornaté krajiny v okrese Kilču, asi 2 kilometry jižně od hory Mantapsan. Volba lokace nebyla náhodná – odlehlost a geologická stabilita granitových hor poskytovaly ideální podmínky pro zadržení radioaktivního materiálu při podzemních testech.
První krok do jaderného klubu: Test 2006
Historický den 9. října 2006 označil vstup KLDR do exkluzivního klubu jaderných mocností. První jaderný výbuch proběhl v tunelu v odlehlé severovýchodní hornaté oblasti Punggye-ri a vytvořil explozi o síle přibližně jedné kilotunny.
Test byl však považován za částečný neúspěch. Původní plány počítaly s výbušnou silou 4 kilotun, skutečná síla byla podstatně nižší. Dokonce počáteční vzdušné vzorkování nad Severní Koreou nevykázalo žádné známky radioaktivního materiálu z události, což vedlo některé experty k pochybnostem o skutečné povaze testu.
Mezinárodní reakce byla okamžitá a ostře odsuzující. 14. října Rada bezpečnosti OSN přijala rezoluci 1718, která uvalila sankce na Severní Koreu za oznámený jaderný test.
Zdokonalování smrtící vědy: Testy 2009-2013
Druhý test 25. května 2009 už ukázal výrazný technologický pokrok. Výbušná síla dosáhla 2-8 kilotun, což bylo několikanásobně více než při prvním pokusu. KLDR tentokrát jednoznačně prokázala, že disponuje funkční jadernou zbraní.
Další test následoval v únoru 2013 a reprezentoval další skok vpřed. Korejský institut geověd a nerostných surovin odhadl výbušnou sílu na 7,7-7,8 kilotun, zatímco Japonci ji umístili mezi 8-10 kilotun. Test z roku 2013 byl významný také tím, že se pravděpodobně jednalo o první pokus s uránem namísto plutonia.
Annus horribilis 2016: Dvojí demonstrace síly
Rok 2016 se stal zlomovým v severokorejském jaderném programu. KLDR provedla dva jaderné testy – v lednu a v září. Lednový test údajně testoval vodíkovou bombu, což se však ukázalo jako přehnaná propagandistická tvrzení.
Zásadnější byl test ze září 2016. Odhady výbušné síly ho umístily mezi 20 až 30 kilotun, což představovalo dramatický nárůst oproti předchozím testům. Jednalo se o největší severokorejský jaderný test do té doby.
Pozemní otřes, který změnil všechno: Mega-test 2017
3. září 2017 se stal dnem, kdy svět definitivně pochopil skutečné možnosti severokorejského jaderného programu. KLDR provedla svůj šestý jaderný test, přičemž tvrdila, že testovala termonukleární zbraň (vodíkovou bombu).
Síla tohoto testu byla šokující. Jihokorejská meteorologická služba a Sbor generálního štábu zaznamenaly umělé zemětřesení o síle 5,7 stupně. Americká geologická služba zaznamenala test jako 6,3 stupně Richterovy škály, což z něj činí největší severokorejský test.
38 North revidoval odhad výbušné síly testu na 250 kilotun, což bylo blízko maximální zadržitelné síle pro testovací areál Punggye-ri. Různé seismologické agentury hlásily magnitudy tělesných vln výrazně přes 6,0, což vedlo k odhadu výbušné síly zařízení řádově stovky kilotun ekvivalentu TNT.
Když se hora zhroutila
Test z roku 2017 byl tak mocný, že měl dramatické následky na samotnou geologickou strukturu testovacího areálu. Výzkumníci pomocí kvalitních seizmických dat identifikovali, že 8,5 minuty po jaderném testu došlo ke kolapsu dutiny vytvořené explozí.
Tento incident fakticky ukončil využívání areálu Punggye-ri. Test byl natolik destruktivní, že poškodil tunelové systémy a učinil místo prakticky nepoužitelným pro další testy.
Technologická evoluce: Od kilotun k megasíle
Evoluce severokorejských jaderných testů ukazuje pozoruhodný technologický pokrok. Zatímco první test v roce 2006 dosáhl pouhé kilotunny, poslední test z roku 2017 byl 250krát mocnější. Tato progrese odráží nejen zlepšení v konstrukci jaderných zařízení, ale také rostoucí sebevědomí severokorejských vědců.
Zvlášť znepokojivý je přechod od štěpných bomb k pravděpodobně termonukleárním zbraním. Test z roku 2017 pravděpodobně představoval skutečnou vodíkovou bombu, což znamená, že KLDR ovládá nejen základní jadernou technologii, ale také pokročilou fúzi.
Tichá hrozba: Co přijde po roce 2017?
Od září 2017 KLDR neprovedla žádný další jaderný test. To však neznamená konec jejích jaderných ambicí. Spíše než testování se země nyní pravděpodobně soustředí na miniaturizaci hlavic a zdokonalování nosičů.
Mlčení Punggye-ri je klamné. Severní Korea pokračuje v rozvoji raketových technologií a podle odhadů stále rozšiřuje svůj jaderný arzenál. Absence dalších testů může značit, že země je spokojená se současnou úrovní svých jaderných schopností – což je samo o sobě znepokojující zjištění.
Šest testů v Punggye-ri změnilo KLDR z regionální hrozby na globální bezpečnostní výzvu. Každý výbuch představoval další krok na cestě k jaderné paritě s velkými mocnostmi. Dnes, když je testovací areál opuštěn a možná trvale poškozen, svět stojí před realitou severokorejské jaderné mocnosti – realitou, která se zrodila v hlubokých tunelech pod korejskými horami.