Historické kořeny – od středověku k novověku
Korea byla po staletí jednotným královstvím s bohatou kulturní tradicí. V roce 1392 byla založena dynastie Čoson (či Choson), která vládla více než pět století a představovala jednu z nejdéle vládnoucích dynastií v dějinách. Tato dynastie vytvořila silnou centralizovanou monarchii s konfuciánskými hodnotami a udržovala vazby především s Čínou jako svým hlavním politickým a kulturním vzorem.
Korea se po staletí držela politiky izolacionismu, podobně jako Japonsko, což jí vyneslo přezdívku „Poustevnické království“. V 19. století však začala čelit rostoucímu tlaku západních mocností a sousedního Japonska, které procházelo modernizací během éry Meidži.
Japonská okupace (1905-1945)
Klíčovým mezníkem v korejských dějinách se stala japonská expanze na počátku 20. století. Smlouvou z roku 1905 byla Korea vyhlášena japonským protektorátem a v roce 1910 anektována, čímž ukončila více než pět set let dlouhou vládu dynastie Čoson.
Od roku 1910 do konce druhé světové války v roce 1945 byl korejský poloostrov okupován Japonským císařstvím. Japonská okupace byla charakterizována systematickou asimilační politikou, která měla za cíl potlačit korejskou národní identitu. Korejci byli nuceni přijmout japonská jména, používat japonský jazyk ve školách i úřadech a účastnit se japonského státního shintoistického kultu. Mnozí Korejci byli také nuceni pracovat v Japonsku jako dělníci nebo sloužit v japonské armádě.
Toto období hluboce poznamenalo korejskou společnost a později posloužilo komunistickým vůdcům jako zdůvodnění pro antijaponskou a antiimperialistickou rétoriku, která se stala jedním ze základních pilířů severokorejské ideologie.
Rozdělení Koreje (1945-1948)
Konec druhé světové války v srpnu 1945 přinesl Koreji osvobození od japonské nadvlády, ale zároveň i nové problémy. V srpnu 1945 byl poloostrov na základě dohody mezi Spojenými státy a Sovětským svazem rozdělen podle 38. rovnoběžky severní šířky. Severní část obsadila Sovětská armáda, zatímco jižní část kontrolovaly Spojené státy.
Jelikož se obě okupační správy nedokázaly dohodnout na společné správě, došlo v roce 1948 ke vzniku dvou ideologicky antagonistických států. Toto rozdělení bylo původně zamýšleno jako dočasné řešení, ale rychle se ukázalo, že ideologické rozdíly mezi Východem a Západem znemožňují sjednocení.
Vznik KLDR a Kim Ir-sen (1948)
9. září 1948 byla vyhlášena KLDR, čímž vznikl komunistický stát v severní části korejského poloostrova. V únoru 1948 se vůdčí komunista v exilu, Kim Ir-sen, stal hlavou severokorejské lidové prozatímní vlády.
Kim Ir-sen (původním jménem Kim Song-džu) se narodil 15. dubna 1912 ve vesnici Mangjŏngde u Pchjongjangu. Během japonské okupace působil jako protijáponský partisan v Mandžusku a později v Sovětském svazu, což mu poskytlo legitimitu jako bojovníka za osvobození. Kim Ir-sen nebyl pouze sovětskou loutkou, ale dokázal si vybudovat vlastní mocenskou bázi založenou na nacionalismu a protijaponském odporu.
Hned od počátku začal Kim Ir-sen budovat autoritářský režim založený na kultu osobnosti a ideologii čučche, která zdůrazňovala korejskou nezávislost a soběstačnost. Postupně odstraňoval politické oponenty a konsolidoval svou absolutní moc.
Korejská válka (1950-1953)
Nejdůležitější událostí v rané historii KLDR byla Korejská válka. 25. června 1950 napadla vojska loutkové jihokorejské vlády, podporována americkými útočníky, území KLDR – ačkoliv toto je severokorejská interpretace, západní zdroje uvádějí, že to byla KLDR, kdo zahájil útok překročením 38. rovnoběžky.
Válka se nevyvíjela podle severokorejských představ. Zpočátku úspěšný útok, který donutil jihokorejské a americké síly k ústupu, se obrátil po vylodění OSN v Inčchonu pod vedením generála Douglase MacArthura. Situace se dramaticky změnila na podzim 1950, kdy do konfliktu vstoupila Čínská lidová republika se svými „čínskými lidovými dobrovolníky“, což zachránilo KLDR před úplnou porážkou.
27. července 1953 byla podepsána dohoda o příměří, ne však mírová smlouva. Válka si vyžádala miliony obětí a definitivně upevnila rozdělení Koreje. Příměří formálně platí dodnes, což technicky znamená, že se obě Koreje nacházejí ve válečném stavu.
Poválečná rekonstrukce a vztahy s okolními státy (1953-1980)
Po skončení války se KLDR soustředila na rekonstrukci zničené ekonomiky s masivní pomocí Sovětského svazu a Číny. Kim Ir-sen vyhlásil politiku rychlé industrializace a v 50. a 60. letech země zaznamenala pozoruhodný ekonomický růst, paradoxně předstihujíc Jižní Koreu.
Vztahy s okolními státy byly formovány ideologickými bloky studené války. KLDR udržovala úzké vazby se Sovětským svazem a Čínou, zatímco s Jižní Koreou a Japonskem neměla žádné diplomatické vztahy. Se Spojených státy byl vztah nepřátelský, amerikánská vojska zůstávala v Jižní Koreji.
Postupně se však KLDR snažila získat větší nezávislost od svých patronů. Kim Ir-sen dokázal obratně manévrovat mezi Sovětským svazem a Čínou, zejména během sino-sovětského rozkolu, a získávat podporu od obou stran bez úplného podřízení se kterékoli z nich.
Krize a přechod moci (1980-2000)
V 70. letech se začaly projevovat strukturální problémy severokorejské ekonomiky. Centrálně plánovaný systém se ukázal jako neefektivní a země začala dramaticky zaostávat za dynamicky se rozvíjející Jižní Koreou. Situaci zhoršovala rostoucí izolace a odmítání ekonomických reforem.
Konec studené války přinesl KLDR existenční krizi. Rozpad Sovětského svazu v roce 1991 znamenal ztrátu hlavního politického spojence a ekonomického partnera. Země se ocitla v hluboké hospodářské krizi, která později vyústila v katastrofální hladomor v letech 1994-1998.
Kim Ir-sen zemřel 8. července 1994, což znamenalo konec éry zakladatele severokorejského státu. Moc převzal jeho syn Kim Čong-il, čímž byla potvrzena dynastická povaha režimu – unikátní jev v komunistickém světě.
Závěr – KLDR na konci 20. století
Do konce 20. století se KLDR transformovala ze satelitního sovětského státu v izolovanou komunistickou dynastii čelící existenčním výzvám. Země, která vznikla z poválečného rozdělení jako dočasné řešení, se stala trvalou součástí geopolitické mapy východní Asie.
Kim Čong-il zdědil zemi v hluboké krizi, ale také s jaderným programem, který se později stal klíčovým nástrojem pro přežití režimu. Dynastická kontinuita, nacionalistická ideologie a vojenská síla se ukázaly jako účinné nástroje pro udržení moci navzdory ekonomickým problémům a mezinárodní izolaci.
KLDR na konci 20. století představovala unikátní případ komunistického státu, který dokázal přežít pád berlínské zdi a rozpad sovětského bloku. Přestože čelila vážným problémům, včetně ekonomického kolapsu a hladomoru, politický systém zůstal stabilní a připravoval se na vstup do 21. století pod vedením druhé generace dynastie Kimů.