Úvod
Korejská lidově demokratická republika (KLDR), známá také jako Severní Korea, představuje jeden z nejuzavřenějších a nejkontroverznějších státních útvarů moderní doby. Historie tohoto komunistického státu je příběhem rozdělení, válek, dynastické vlády a progresivní izolace od světa. Za více než sedm desetiletí své existence se z agrárního území pod sovětským vlivem transformovala v jadernou mocnost, která dodnes ovlivňuje geopolitickou stabilitu Dálného východu.
Předhistorie – Korea pod japonskou okupací (1910-1945)
Před vznikem KLDR byla Korea po staletí jednotným královstvím. V roce 1392 nastoupila na korejský trůn dynastie Čoson (Yi), která si zachovala nezávislost až do konce 19. století. V roce 1910 však Korea ztratila svou samostatnost a stala se kolonií Japonského císařství. Japonská okupace, trvající až do roku 1945, zásadně ovlivnila budoucí vývoj korejského poloostrova.
Během této doby Japonci systematicky potlačovali korejskou kulturu, jazyk a identitu. Korejci byli nuceni přijímat japonská jména, hovořit japonsky a sloužit v japonské armádě. Ekonomicky byla Korea využívána jako zdroj surovin a levné pracovní síly pro japonský průmysl. Tato období utlaku později posloužilo komunistickým vůdcům jako legitimizace jejich vlády a zdůvodnění nepřátelství vůči západním silám.
Rozdělení Koreje (1945-1948)
Konec druhé světové války přinesl Koreji osvobození od japonské nadvlády, ale zároveň i nové problémy. Po kapitulaci Japonska v srpnu 1945 byla Korea rozdělena podle 38. rovnoběžky severní šířky na dvě okupační zóny. Severní část poloostrova obsadila Sovětská armáda, zatímco jižní část kontrolovaly Spojené státy americké.
Toto rozdělení bylo původně zamýšleno jako dočasné řešení do vyřešení budoucího uspořádání Koreje. Mezinárodní konference, včetně káhirské konference z listopadu 1943, kde se setkali Franklin D. Roosevelt, Winston Churchill a Čankajšek, stanovily, že Korea by měla získat nezávislost „v patřičném čase“. Sovětský svaz podepsal káhirskou dohodu později, ale již tehdy bylo zřejmé, že velmoci mají odlišné představy o budoucnosti Koreje.
Snaha o sjednocení Koreje pod společnou vládou se rychle ukázala jako nemožná. Sovětský svaz a Spojené státy se nedokázaly dohodnout na způsobu správy země, což vedlo k vytvoření dvou oddělených vlád s zcela odlišnými ideologickými základy.
Vznik KLDR a Kim Ir-sen (1948-1994)
Korejská lidově demokratická republika byla oficiálně vyhlášena 9. září 1948 pod dohledem sovětských okupačních jednotek. Prvním a nejdůležitějším vůdcem nového státu se stal Kim Ir-sen, korejský komunistický partisan, který se během japonské okupace účastnil protijaponského odporu v Mandžusku a v Sovětském svazu.
Kim Ir-sen nebyl jen loutkou v rukou Moskvy, jak někdy bývá prezentován. Ačkoli jeho vzestup k moci byl nepochybně podporován Sověty, dokázal rychle vybudovat vlastní mocenskou bázi a postupně se osvobodit od přímého sovětského vlivu. Během svého dlouhého panování, které trvalo až do jeho smrti v roce 1994, vytvořil unikátní politický systém kombinující komunistické prvky s korejským nacionalismem a kultem osobnosti.
Klíčovým prvkem Kim Ir-senovy vlády byla ideologie čučche (주체), která zdůrazňovala politickou nezávislost, ekonomickou soběstačnost a vojenskou sebeobrannou schopnost. Tato ideologie se stala oficiálním státním kultem a posloužila k legitimizaci dynastické vlády rodiny Kimů.
Korejská válka (1950-1953)
Nejdůležitější událostí v rané historii KLDR byla Korejská válka, která vypukla 25. června 1950, kdy severokorejské jednotky překročily 38. rovnoběžku a zaútočily na Jižní Koreu. Kim Ir-sen věřil, že dokáže rychle sjednotit poloostrov pod komunistickou vládou, a doufal v podporu Sovětského svazu a Číny.
Válka se však nevyvíjela podle severokorejských představ. Zpočátku úspěšný útok, který donutil jihokorejské a americké síly k ústupu až k puasnkému perimetru, se obrátil poté, co OSN pod vedením generála Douglasa MacArthura provedla vylodění v Inčchonu a severokorejské síly zatlačila zpět za 38. rovnoběžku.
Situace se dramaticky změnila na podzim 1950, kdy do konfliktu vstoupila Čínská lidová republika se svými „čínskými lidovými dobrovolníky“. Čínský zásah zabránil úplné porážce Severní Koreje a válka se změnila v pozičních boj připomínající první světovou válku.
Korejská válka oficiálně skončila podpisem příměří v Pchanmundžomu 27. července 1953. Toto příměří, nikoliv mírová smlouva, formálně platí dodnes, což technicky znamená, že se obě Korea nacházejí ve válečném stavu. Válka si vyžádala miliony obětí a definitivně upevnila rozdělení Koreje.
Období rekonstrukce a industrializace (1953-1970)
Po skončení korejské války se KLDR soustředila na rekonstrukci zničené ekonomiky a budování průmyslové základny. Kim Ir-sen vyhlásil politiku „rychlé industrializace“ a se sovětskou a čínskou pomocí zahájil ambiciózní rozvojové projekty.
V 50. a 60. letech 20. století zaznamenala severokorejská ekonomika pozoruhodný růst. Země se zaměřila především na těžký průmysl, ocelářství a strojírenství. Životní úroveň obyvatelstva se výrazně zlepšila ve srovnání s předválečným obdobím a paradoxně KLDR v této době ekonomicky předstihovala Jižní Koreu.
Tento úspěch byl však dosažen za cenu rostoucí centralizace a militarizace společnosti. Kim Ir-sen postupně odstraňoval politické oponenty a budoval kult osobnosti. V roce 1972 byla přijata nová ústava, která formálně potvrdila jeho absolutní moc a začala připravovat půdu pro dynastickou sukcesi.
Postupná izolace a ekonomický úpadek (1970-1994)
Od 70. let se začaly projevovat strukturální problémy severokorejské ekonomiky. Centrálně plánovaný systém se ukázal jako neefektivní a země začala zaostávat za dynamicky se rozvíjející Jižní Koreou. Situaci zhoršovala rostoucí izolace od světa a odmítání ekonomických reforem.
Kim Ir-sen se snažil udržet legitimitu režimu prostřednictvím nacionalistické rétoriky a příprav na „konečné sjednocení“ Koreje. Investice do obranného průmyslu a armády však dále zatěžovaly již tak problematickou ekonomiku.
Mezinárodní situace se pro KLDR začala dramaticky zhoršovat na konci 80. let s nástupem glasnosti a perestrojky v Sovětském svazu. Rozpad socialistického bloku a následně i Sovětského svazu v roce 1991 země připravil o hlavního spojence a ekonomického partnera.
Éra Kim Čong-ila (1994-2011)
Po smrti Kim Ir-sena v roce 1994 nastoupil k moci jeho syn Kim Čong-il, čímž byla potvrzena dynastická povaha severokorejského režimu. Nový vůdce zdědil zemi v hluboké ekonomické krizi, která vyvrcholila katastrofálním hladomorem v letech 1994-1998.
Kim Čong-il zavedl politiku songun (선군), která kladla armádu a vojenské záležitosti na první místo před všemi ostatními aspekty společnosti. Tato militaristická orientace vedla ke spuštění jaderného programu, který se stal klíčovým nástrojem zahraniční politiky KLDR.
V roce 2006 provedla Severní Korea svůj první jaderný test, čímž se oficiálně stala jadernou mocností. Tento krok dramaticky zvýšil mezinárodní napětí a vedl k uvalení tvrdých ekonomických sanctions na zemi.
Kim Čong-un a současnost (2011-současnost)
Po smrti Kim Čong-ila v prosinci 2011 převzal moc jeho nejmladší syn Kim Čong-un. V době nástupu k moci byl Kim Čong-un, narozený 8. ledna 1984, velmi mladým vůdcem, což vyvolávalo otázky o stabilitě režimu.
Kim Čong-un se však rychle ukázal jako rozhodný vůdce, který dokázal konsolidovat svou moc. Od dubna 2012 stojí v čele Strany práce Koreje, od června 2016 je předsedou Výboru pro státní záležitosti. V lednu 2021 byl osmým stranickým sjezdem jmenován generálním tajemníkem strany.
Během jeho vlády KLDR dramaticky zintenzivnila svůj jaderný a raketový program. Země provedla řadu jaderných testů a vyvinula mezikontinentální balistické rakety schopné dosáhnout území Spojených států. Zároveň však Kim Čong-un překvapivě zahájil diplomatickou ofenzívu, která vyvrcholila historickými summity s jihokorejským prezidentem Mun Če-inem a americkým prezidentem Donaldem Trumpem v letech 2018-2019.
Současné výzvy a perspektivy
V roce 2024 KLDR učinila významný symbolický krok, když formálně upustila od snah o mírové sjednocení Koreje. Tento krok signalizuje definitivní opuštění dlouhodobé rétoriky o jednotné Koreji a přijetí reality trvalého rozdělení poloostrova.
Severní Korea dnes čelí řadě strukturálních problémů. Ekonomika zůstává těžce závislá na Číně, která představuje více než 90 % severokorejského obchodu. Mezinárodní sankce pokračují v omezování rozvojových možností země. Pandémie COVID-19 vedla k ještě větší izolaci a uzavření hranic.
Přesto KLDR zůstává významným geopolitickým aktérem. Její jaderný arzenál, odhadovaný na několik desítek jaderných hlavic, z ní činí důležitého hráče v regionální bezpečnostní architektuře. Vztahy s Ruskem se v posledních letech zintenzivnily, zejména v kontextu ruské invaze na Ukrajinu.
Závěr
Historie KLDR je příběhem země, která vznikla z poválečného rozdělení a postupně se transformovala v jeden z nejautoritářských a nejizolovanějších režimů světa. Dynastie Kimů dokázala udržet moc po více než sedm desetiletí kombinací represe, ideologické indoktrinace a vnějších hrozeb.
I přes ekonomické problémy a mezinárodní izolaci KLDR prokázala pozoruhodnou odolnost. Jaderný program jí poskytl důležitý nástroj pro přežití režimu a vyjednávání s mezinárodním společenstvím. Budoucnost země zůstává nejistá, ale je zřejmé, že KLDR bude i nadále představovat významnou výzvu pro regionální stabilitu a mezinárodní bezpečnost.
Poloostrov, který byl po tisíciletí jednotný, zůstává rozdělen již více než 75 let. Generace Korejců vyrostly v úplně odlišných politických systémech, což činí případné sjednocení stále obtížnějším. KLDR tak zůstává jedinečným případem studenoválečného rozdělení, které přetrvalo až do 21. století.