Korejská lidově demokratická republika zabírá severní část Korejského poloostrova s rozlohou 120 540 km², což je zhruba 1,5krát více než Česká republika. Země je ze tří stran obklopena mořem – ze západu Žlutým mořem, z východu Japonským mořem (které Severokorejci nazývají Východní moře Koreje) a má 2 495 km dlouhé pobřeží. Suchozemské hranice tvoří 1 352 km s Čínou podél řek Amrok a Tumen, 17 km s Ruskem v oblasti Rason a 238 km dlouhá demilitarizovaná zóna s Jižní Koreou.
Hornatá země
Nejcharakterističtějším rysem severokorejské geografie jsou hory – pokrývají přibližně 80% území. Hlavní pohoří Rangnim se táhne středem země od severu k jihu jako páteř poloostrova. Na severu při hranici s Čínou se tyčí mystická hora Pektu (2 744 m), nejvyšší bod země a posvátné místo korejské mytologie s kráterovým jezerem Čchon. Východní pobřeží lemuje pohoří Hamgjong a Taebaek, které strmě spadají do moře a vytvářejí dramatické útesy.
Tato extrémní hornatost má zásadní dopady – pouze 17% půdy je vhodné pro zemědělství, což způsobuje chronické potravinové problémy. Hory také historicky izolovaly jednotlivé regiony a dodnes komplikují dopravu a komunikaci.
Řeky a nížiny
Nejdelší řekou je Amrok (Jalu) s délkou 790 km, která tvoří většinu hranice s Čínou. Je částečně splavná a na ní stojí mohutná vodní elektrárna Supung. Druhá hraniční řeka Tumen (521 km) vytváří na severovýchodě strategický trojúhelník, kde se stýkají hranice KLDR, Číny a Ruska.
Nejvýznamnější vnitřní řekou je Taedong (439 km), na které leží hlavní město Pchjongjang. Západní nížiny kolem této řeky představují nejúrodnější oblast země a jsou často nazývány „rýžovou mískou“ Severní Koreje.
Klima extrémů
Severní Korea má kontinentální klima s výraznými rozdíly mezi ročními obdobími. Zimy jsou dlouhé a kruté – teploty v horských oblastech klesají až k -30°C, v Pchjongjangu průměrně k -10°C. Léta jsou horká a vlhká s teplotami přes 30°C a monzunovými dešti od července do září, které přinášejí 60% ročních srážek.
Tento klimatický režim vytváří zemědělský paradox – krátká vegetační doba (130-180 dní) omezuje možnosti pěstování, zatímco letní záplavy často ničí úrodu. Země trpí cyklickými přírodními katastrofami – povodněmi v létě a suchem na jaře.
Přírodní zdroje: Bohatství pod zemí
Severní Korea je geologický paradox – má obrovské nerostné bohatství, ale nedokáže ho efektivně využít. Země disponuje největšími zásobami magnezitu na světě (6 miliard tun), významnými ložisky železné rudy, uhlí, zinku, olova a vzácných zemin. Odhadované zásoby vzácných kovů mají hodnotu 6-10 bilionů dolarů.
Problémem je zastaralá těžební technologie, chybějící investice a mezinárodní sankce. Mnoho dolů používá techniku z 50. let, energetická krize omezuje zpracování a transport je neefektivní.
Strategická poloha
Geografická pozice KLDR mezi Čínou, Ruskem, Jižní Koreou a Japonskem je strategicky významná. Země funguje jako nárazníková zóna mezi sférami vlivu, což historicky pomohlo režimu přežít – ani Čína ani USA nechtějí změnu, která by posílila druhou stranu.
Hornatý terén je ideální pro obranu – tisíce tunelů a podzemních základen jsou vybudovány v horách. Armáda využívá geografii k ukrytí raketových sil a dělostřelectva namířeného na Soul, který leží pouze 50 km od hranic.
Regionální rozdíly
Západní pobřeží s nízkými břehy a mnoha ostrovy je centrum rybolovu a má hlavní přístavy Nampo a Sinuiju. Oblast má mírnější klima a lepší zemědělskou půdu.
Východní pobřeží je drsnější, s hlubokými vodami vhodnými pro ponorkové základny. Města jako Wonsan a Hamhung jsou průmyslová centra, ale izolovaná horami od zbytku země.
Severní vnitrozemí je nejchladnější a nejodlehlejší oblast s těžebním průmyslem a politickými vězeňskými tábory ukrytými v horách.
Oblast DMZ je ironicky největší přírodní rezervací – 4 km široký pás země nedotčený 70 let se stal útočištěm vzácných druhů včetně leopardů a jeřábů.
Environmentální krize
Severokorejská krajina je environmentální katastrofou. Masivní odlesňování (kvůli topení a zemědělství) způsobilo erozi – satelitní snímky ukazují hnědé řeky odnášející půdu do moře. Pouze 50% původních lesů zůstalo, zbytek jsou holé svahy náchylné k sesuvům.
Znečištění z neregulovaného průmyslu kontaminovalo řeky a půdu. Intenzivní používání chemických hnojiv v 70.-80. letech vyčerpalo půdu, která nyní produkuje méně než polovinu jihokorejských výnosů.
Závěr
Geografie Severní Koreje je příběhem nevyužitého potenciálu a tragických paradoxů. Země s obrovským nerostným bohatstvím nemůže nakrmit své obyvatele. Hory, které chránily korejskou kulturu před invazemi, nyní věznící vlastní obyvatele. Řeky, které by mohly být tepnami obchodu, jsou bariérami izolace.
Tato geografie není jen kulisou, ale aktivním hráčem v severokorejském dramatu – formuje ekonomiku, politiku i každodenní život 25 milionů lidí uvězněných mezi horami a mořem, mezi Čínou a Jižní Koreou, mezi minulostí a nejistou budoucností.