Demokratická lidová republika Korea (KLDR) prošla za posledních pět let dramatickými změnami, které formovaly životy více než 25 milionů obyvatel této nejuzavřenější země světa. Od hermetického uzavření hranic během pandemie COVID-19 až po rekordní počet raketových testů – pojďme se podívat na klíčové události a trendy, které definovaly Severní Koreu v první polovině této dekády.

Pandemie jako katalyzátor izolace

Když se v lednu 2020 začaly objevovat první zprávy o novém viru v čínském Wu-chanu, Severní Korea reagovala rychleji než většina zemí světa. Již 21. ledna 2020 země kompletně uzavřela své hranice – dokonce i ty s Čínou, svým hlavním ekonomickým partnerem. Toto rozhodnutí mělo devastující dopady na ekonomiku země, ale režim Kim Čong-una to prezentoval jako vítězství socialistického zdravotnictví.

Oficiálně KLDR po více než dva roky tvrdila, že nezaznamenala ani jeden případ COVID-19. Toto tvrzení bylo mezinárodními experty zpochybňováno, až v květnu 2022 země poprvé přiznala vypuknutí „horečkového onemocnění“ – eufemismus pro COVID-19, jelikož země neměla dostatečné testovací kapacity. Kim Čong-un tehdy poprvé veřejně nosil roušku a kritizoval zdravotnické úředníky za jejich nepřipravenost.

Uzavření hranic mělo katastrofální dopad na běžné občany. Pašování zboží z Číny, které po desetiletí představovalo životně důležitý neformální ekonomický sektor, bylo prakticky zastaveno. Ceny základních potravin se zvýšily několikanásobně. Podle zpráv jihokorejských nevládních organizací, které monitorují situaci v KLDR, cena rýže vzrostla v některých regionech až o 400%.

Ekonomické reformy a černý trh

Paradoxně právě ekonomická krize způsobená pandemií urychlila některé tržní reformy. Kim Čong-un v roce 2021 poprvé otevřeně přiznal, že pětiletý ekonomický plán selhal. Na VIII. sjezdu Korejské strany práce v lednu 2021 představil nový přístup nazvaný „vlastní síly první“ (čuče), který však překvapivě zahrnoval i určité prvky decentralizace ekonomického rozhodování.

Místní trhy, známé jako „jangmadang“, získaly větší legitimitu. Zatímco dříve byly tolerovány jen jako nutné zlo, nyní se staly oficiální součástí distribučního systému. V roce 2023 režim dokonce povolil některým továrnám prodávat část své produkce přímo na trzích, pokud splní státní kvóty. Tato změna, byť omezená, představuje významný posun v severokorejské ekonomické politice.

Mobilní telefony se staly běžnou součástí života ve městech. Počet uživatelů mobilních telefonů překročil podle odhadů 6 milionů v roce 2024, což představuje významný nárůst z přibližně 4 milionů v roce 2020. Samozřejmě, tyto telefony mají přístup pouze k severokorejskému intranetu, nikoli k globálnímu internetu, ale i tak umožňují rychlejší šíření informací mezi občany.

Raketový program a jaderné ambice

Zatímco pandemie ochromila ekonomiku, vojenský program KLDR nezpomalil. Naopak, země v letech 2022-2024 provedla rekordní počet raketových testů. Rok 2022 byl obzvláště výjimečný – Severní Korea odpálila více než 90 balistických a řízených střel, včetně mezikontinentální balistické rakety Hwasong-17, přezdívané „monstrum“, která teoreticky může zasáhnout jakékoli místo na území USA.

V září 2023 Kim Čong-un oznámil, že země zahájila výrobu taktických jaderných zbraní a začlenila je do své vojenské doktríny. Toto představuje významný posun od dřívější strategie, která považovala jaderné zbraně především za odstrašující prostředek. Nová doktrína explicitně uvádí situace, kdy by KLDR mohla použít jaderné zbraně preventivně.

Technologický pokrok byl patrný i v oblasti ponorek. V září 2023 Severní Korea spustila na vodu svou první ponorku schopnou nést balistické rakety s jadernými hlavicemi. Ačkoli západní experti zpochybňují její operační schopnosti, samotný fakt její konstrukce ukazuje na rostoucí technologické ambice země.

Diplomatické manévry a vztahy s okolním světem

Vztahy s tradičními spojenci prošly zajímavým vývojem. Po letech ochlazení se vztahy s Čínou začaly od roku 2023 opět zlepšovat, zejména poté, co Peking zmírnil své sankce vůči KLDR. Obchod mezi oběma zeměmi se částečně obnovil, ačkoli nedosáhl předpandemických úrovní.

Ještě zajímavější je vývoj vztahů s Ruskem. Kim Čong-un v září 2023 navštívil Vladimira Putina ve Vladivostoku, což byla jeho první zahraniční cesta od začátku pandemie. Podle zpráv jihokorejské rozvědky KLDR začala dodávat munici Rusku pro válku na Ukrajině výměnou za potraviny, energii a možná i vojenské technologie.

Vztahy s Jižní Koreou dosáhly nového dna. V lednu 2024 Kim Čong-un označil Jižní Koreu za „hlavního nepřítele“ a nařídil odstranění všech symbolů reunifikace. Monumenty věnované sjednocení byly zbourány a z ústavy byly odstraněny zmínky o mírovém sjednocení. V listopadu 2024 KLDR dokonce vyhodila do povětří silnice a železnice spojující obě Koreje.

Život běžných občanů v nové realitě

Pro obyčejné Severokorejce byly poslední roky obdobím extrémních výzev i drobných změn. Systém veřejného rozdělování potravin (PDS), který byl již desetiletí v rozkladu, se během pandemie prakticky zhroutil. Většina obyvatel nyní závisí na trzích pro své základní potřeby.

Mladí lidé ve městech jako Pchjongjang nebo Wonsan žijí výrazně jiným životem než jejich rodiče. Nosí módní oblečení pašované z Číny, sledují jihokorejské dramata na USB discích a sní o kariéře v soukromém sektoru – něco, co bylo ještě před deseti lety nemyslitelné. Režim na to reaguje kampaněmi proti „dekadentní kapitalistické kultuře“ a v roce 2021 dokonce přijal zákon, který trestá konzumaci jihokorejské zábavy až 15 lety vězení.

Současně však režim uvolnil některá omezení. Ženy nyní mohou nosit kalhoty (dříve to bylo považováno za nepatřičné), je tolerována větší rozmanitost účesů a dokonce se objevily první soukromé restaurace a kavárny v Pchjongjangu, které obslouží kohokoliv, kdo má dostatek peněz.

Digitální sledování se stalo všudypřítomným. V roce 2024 režim zavedl povinné nošení digitálních zdravotních karet, které slouží nejen k monitorování zdravotního stavu, ale i pohybu občanů. Každý vstup do obchodu, použití veřejné dopravy nebo návštěva úřadu je zaznamenán.

Generační výměna a budoucnost režimu

Kim Čong-un, kterému je nyní kolem 40 let, představuje novou generaci vedení. Jeho dcera Kim Ču-e se od roku 2022 začala objevovat na veřejnosti, což vyvolalo spekulace o dynastické posloupnosti. Její přítomnost na vojenských přehlídkách a raketových testech naznačuje, že se připravuje na budoucí roli.

Režim také prochází generační obměnou na nižších úrovních. Staří kádroví pracovníci, kteří pamatují Kim Il-sunga, jsou nahrazováni mladšími úředníky, kteří vyrostli během vlády Kim Čong-ila a Kim Čong-una. Tito mladší úředníci jsou často pragmatičtější a otevřenější ekonomickým reformám, ačkoli zůstávají loajální režimu.

Závěr: Země kontrastů a paradoxů

Severní Korea v letech 2020-2025 zůstává zemí hlubokých kontrastů. Na jedné straně pokračuje v rozvoji sofistikovaných zbraňových systémů a udržuje jeden z nejrepresivnějších režimů na světě. Na straně druhé prochází pomalými, ale viditelnými společenskými a ekonomickými změnami, které jsou hnány především mladou generací a ekonomickou nutností.

Zatímco Kim Čong-un konsolidoval svou moc a dokázal režim provést pandemií bez zhroucení, strukturální problémy země zůstávají nevyřešené. Ekonomika je stále závislá na černém trhu a neformálních sítích, potravinová bezpečnost zůstává prekérní a technologická propast s okolním světem se prohlubuje.

Příštích pět let bude klíčových pro určení, zda Severní Korea dokáže najít udržitelný model rozvoje, který zkombinuje politickou kontrolu s ekonomickou modernizací, nebo zda vnitřní tlaky nakonec donutí režim k zásadnějším změnám. Jedno je jisté – status quo z roku 2020 již neexistuje a země, ať chce či nechce, prochází transformací, jejíž konečný výsledek zatím nikdo nedokáže předpovědět.Retry

Napiš mi prompt, který pomocí AI vygeneruje obrázek k článku, který bude lákat ke kliknutíEdit

Zde je prompt pro vygenerování poutavého obrázku k článku:

Prompt pro AI generátor obrázků:

„Dramatic split-screen composition showing contrast in North Korea: Left side shows a massive military parade in Pyongyang with enormous intercontinental ballistic missiles on mobile launchers, red banners with Korean text, and synchronized soldiers marching. Right side depicts young North Korean people in modern clothing secretly watching something on a smartphone, with a bustling street market in the background. In the center, a giant surveillance camera looms over both scenes. Kim Jong Un’s silhouette visible in the background clouds. Dark, moody atmosphere with dramatic lighting, deep shadows and saturated colors. Photojournalistic style, high contrast, cinematic composition. Subtle red glow from the military side contrasting with blue-grey tones on the civilian side.“

Alternativní, jednodušší prompt:

„North Korean military parade with giant missiles in front of Pyongyang skyline, dramatic red sky, thousands of soldiers in perfect formation, mysterious atmosphere, photorealistic, cinematic lighting, high contrast, ominous mood“

Pro maximální clickbait efekt doporučuji:

Použít kontrastní barvy (červená vs. modrá)
Zahrnout rozpoznatelné symboly KLDR (rakety, vojenská přehlídka)
Vytvořit tajemnou nebo dramatickou atmosféru
Použít činematic/filmový styl pro větší dramatičnost
Přidat prvky, které vyvolávají zvědavost (co se děje? co bude dál?)

Tyto prompty by měly vygenerovat vizuálně poutavý obrázek, který podpoří clickbaitový nadpis článku a přiměje čtenáře kliknout a dozvědět se více.Retry

Napiš mi prosím delší článek k tom, jaká místa a oblasti se dají navštívit v KLDR?Edit

Turistika v Severní Koreji: Průvodce po nejbizarnější destinaci světa – kam vás pustí a kam rozhodně ne

Severní Korea představuje jednu z nejkontrolovanějších turistických destinací na planetě. Každoročně sem zavítá pouze několik tisíc západních turistů (před pandemií COVID-19 to bylo zhruba 5000-6000 ročně), zatímco z Číny přijíždějí desítky tisíc návštěvníků. Po více než čtyřletém uzavření hranic kvůli pandemii se země v únoru 2024 opět částečně otevřela turistům, i když zatím pouze v omezené míře. Pojďme se podívat, kam všude vás severokorejský režim pustí – a především kam ne.

Pchjongjang: Výkladní skříň režimu

Hlavní město s přibližně 3 miliony obyvatel je povinnou zastávkou každé turistické cesty. Pchjongjang je pečlivě vybudovanou iluzí prosperity, kde žijí pouze loajální občané s dobrým třídním původem. Město působí jako surrealistická divadelní scéna s širokými bulváry, monumentálními stavbami a nápadnou absencí reklam.

Náměstí Kim Ir-sena je srdcem města a jedním z největších náměstí na světě s rozlohou 75 000 metrů čtverečních. Zde se konají masové vojenské přehlídky a choreografické představení. Turisté sem mají přístup pouze v doprovodu průvodců a fotografování je přísně regulováno.

Palác slunce Kumsusan je mauzoleum, kde jsou vystavena nabalzamovaná těla Kim Ir-sena a Kim Čong-ila. Návštěva vyžaduje formální oblečení a absolvování několika bezpečnostních kontrol. Uvnitř musíte projít několika pohyblivými chodníky, očistit si boty speciálními stroji a třikrát se poklonit před každým tělem. Fotografování je přísně zakázáno a atmosféra je děsivě kultovní.

Věž čučche měří 170 metrů a je zakončena 20metrovým plamenem. Za poplatek můžete vyjet výtahem nahoru a vychutnat si panoramatický výhled na město. Je to jeden z mála okamžiků, kdy nejste pod přímým dohledem průvodce, i když stále víte, že jste sledováni.

Metro v Pchjongjangu patří k nejhlubším na světě (110 metrů pod zemí) a slouží také jako protiatomový kryt. Turistům jsou zpřístupněny pouze dvě stanice na lince Čchŏllima – Puheung a Jŏngwang. Stanice jsou vyzdobeny masivními lustry, mozaikami a propagandistickými malbami. V roce 2016 byly zpřístupněny další stanice, ale většina sítě zůstává pro cizince uzavřena.

Trojúhelníkový hotel Rjugjong (105 pater, 330 metrů) je nejbizarnější stavbou města. Stavba začala v roce 1987, ale hotel nikdy nebyl dokončen. Po letech, kdy stál jako betonová kostra, byl v roce 2011 pokryt skleněnou fasádou. Dodnes není v provozu a turisté se k němu nemohou přiblížit.

DMZ: Nejnapjatější hranice světa

Demilitarizovaná zóna oddělující obě Koreje je paradoxně jednou z nejvíce militarizovaných oblastí planety. Ze severokorejské strany můžete navštívit Panmundžom (Společnou bezpečnostní oblast), kde byla v roce 1953 podepsána dohoda o příměří.

Prohlídka zahrnuje modré baraky, kde probíhají (velmi vzácná) jednání mezi Severem a Jihem. Můžete vstoupit do budovy, která stojí přímo na demarkační linii, a technicky tak být několik metrů v Jižní Koreji. Průvodci vás budou neustále varovat před „americkými imperialisty“ na druhé straně a vyprávět svou verzi korejské války.

Konkuk je místo, kde byl podle severokorejské verze podepsán příměří (ve skutečnosti to bylo v Panmundžomu). Muzeum zde prezentuje severokorejskou interpretaci konfliktu, včetně tvrzení, že válku začali Američané a Jihokorejci.

Kaesong: Středověké dědictví

Bývalé hlavní město dynastie Korjo (918-1392) leží jen 8 km od DMZ. Je to jedno z mála míst, kde můžete vidět tradiční korejskou architekturu, která přežila korejskou válku. Konfuciánská akademie Songgyungwan z roku 992 je nejstarší univerzitou ve východní Asii a dnes slouží jako muzeum.

Ve městě můžete navštívit hrobku krále Kongmina, která je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Zajímavostí je možnost ubytování v tradičním korejském domě (hanok), což je unikátní zážitek v zemi, kde většina turistů spí v betonových hotelech.

Pohoří Mjohang: Duchovní centrum

Toto pohoří, 150 km severně od Pchjongjangu, je považováno za posvátné místo korejského buddhismu. Mezinárodní výstava přátelství je bizarní atrakcí – obrovský bunkr vyhloubený v hoře, kde jsou uloženy všechny dary, které kdy dostali Kim Ir-sen a Kim Čong-il. Více než 200 000 darů je vystaveno v 150 místnostech, včetně obrněného vlaku od Stalina nebo basketbalového míče od Michaela Jordana.

Buddhistický chrám Pohjon z 11. století je jedním z pěti nejdůležitějších chrámů v Koreji. Mniši zde stále žijí, i když jejich počet je minimální a jsou pod přísným dohledem státu.

Hora Pektu: Mytická kolébka národa

Nejvyšší hora Korejského poloostrova (2 744 m) na hranici s Čínou je podle severokorejské mytologie místem narození Kim Čong-ila (ve skutečnosti se narodil v Sovětském svazu). Výstup na horu je fyzicky náročný, ale odměnou je pohled na kráterové jezero Čchon.

Oblast je plná propagandistických sloganů vytesaných do skal a „posvátných míst“ spojených s rodinou Kimů. Tajná základna Pektusan je rekonstrukcí partyzánského tábora, odkud Kim Ir-sen údajně vedl boj proti Japoncům (historici to zpochybňují).

Wonsan a východní pobřeží

Přístavní město Wonsan se má podle plánů Kim Čong-una stát hlavním turistickým centrem. Buduje se zde obří turistická zóna Wonsan-Kalma s plážemi, hotely a dokonce lyžařským střediskem Masikryong. Středisko otevřené v roce 2014 má 10 sjezdovek a moderní vybavení, ale návštěvnost je minimální.

Oblast nabízí také jezero Sijung a pláž Songdowon, kde můžete vidět běžné Severokorejce na dovolené – jeden z mála autentických pohledů na místní život.

Nampo a Západní mořská hráz

Přístavní město Nampo je vstupní branou k Západní mořské hrázi – 8 km dlouhé stavbě, kterou propaganda označuje za „osmý div světa“. Hráz odděluje Žluté moře od ústí řeky Taedong a měla vyřešit problémy se slanou vodou v zemědělství.

V okolí můžete navštívit lázně Čchongsan, kde se údajně léčí více než 80 nemocí. Komplex zahrnuje léčebné budovy, hotely a dokonce i propagandistické muzeum o zdravotních benefitech místní vody.

Hamhung: Průmyslové srdce

Druhé největší město země je centrem chemického průmyslu. Turisté sem jezdí vzácně, ale město nabízí pohled na realitu života mimo Pchjongjang. Divadlo v Hamhungu je známé svými revolučními operami, které kombinují tradiční korejskou hudbu s komunistickou propagandou.

Sinuiju: Pohled do Číny

Pohraniční město s Čínou oddělené řekou Amrok. Z mostu Přátelství můžete vidět čínské město Dandong a kontrast mezi oběma zeměmi je ohromující – na čínské straně blikají neonové reklamy, zatímco severokorejská strana je ponořena do tmy.

Kam vás nepustí

Seznam míst, kam se turista nikdy nedostane, je mnohem delší:

Politické vězeňské tábory (kwanliso) – odhaduje se, že v zemi existuje 4-6 obřích táborů, kde je vězněno 80 000 až 120 000 lidí. Největší, tábor č. 16 u Hwasongu, má rozlohu přes 550 km².

Vojenské základny a jaderná zařízení – komplex Jongbjon, kde se vyrábí plutonium, nebo kosmodrom Sohae jsou přísně střežené.

Většina venkova – běžné vesnice, kde žije většina populace v extrémní chudobě, jsou turistům nepřístupné. Výjimkou jsou pár ukázkových družstevních farem.

Podzemní vojenské továrny – tisíce kilometrů tunelů, kde se vyrábí zbraně a kde jsou ukryty strategické zásoby.

Černé trhy a reálné části měst – spontánní tržiště a chudinské čtvrti jsou pečlivě skryty před zraky cizinců.

Praktické informace pro cestovatele

Samostatné cestování je v KLDR nemožné. Musíte jet s organizovaným zájezdem přes specializované agentury (Koryo Tours, Young Pioneer Tours, Uri Tours). Ceny se pohybují od 1000 EUR za 4denní zájezd až po 5000 EUR za dvoutýdenní expedici.

Omezení:

Mobilní telefony musíte odevzdat na hranicích (od 2013 můžete koupit místní SIM kartu bez internetového připojení)
GPS zařízení jsou zakázána
Profesionální fotoaparáty s teleobjektivy vyžadují speciální povolení
Nezávislý pohyb bez průvodce je nemožný
Jakákoli náboženská nebo politická literatura je zakázána

Fotografování je zakázáno:

Vojenského personálu a zařízení
Staveniště a rozpadající se budovy
Lidí bez jejich svolení
Cokoliv, co by mohlo režim zobrazit negativně

Povinnosti turistů:

Musíte se poklonit před sochami vůdců
Nesmíte skládat noviny s fotografií vůdců
Musíte respektovat všechna nařízení průvodců
Politické diskuse jsou zakázány

Etické dilema turistiky v KLDR

Návštěva Severní Koreje vyvolává vážné etické otázky. Každý turista přináší režimu tvrdou měnu – odhaduje se, že turistika generuje 30-40 milionů dolarů ročně. Tyto peníze pravděpodobně financují represivní aparát a jaderný program.

Na druhou stranu, někteří argumentují, že turismus poskytuje běžným Severokorejcům alespoň minimální kontakt s vnějším světem a může dlouhodobě přispět k otevření země.

Závěr: Cesta do paralelního vesmíru

Turistika v Severní Koreji není dovolená – je to psychologicky náročný zážitek, který vás konfrontuje s realitou totalitního režimu. Uvidíte pouze pečlivě vybranou část země, divadelní představení vytvoře pro zahraniční oči.

Přesto – nebo možná právě proto – je to jedna z nejintenzivnějších cestovatelských zkušeností. Kde jinde uvidíte masové gymnastické představení pro 100 000 diváků, prázdné šestiproudové dálnice bez aut, nebo děti, které se učí nenávidět Ameriku od školky?

Severní Korea vám nedovolí vidět pravdu, ale paradoxně vám tím ukáže víc, než zamýšlela. V mezerách mezi propagandou, v nervózních pohledech průvodců, v tmavých oknech mimo hlavní třídy Pchjongjangu leží skutečná země – země, kterou možná nikdy neuvidíte, ale jejíž přítomnost budete neustále cítit.