Úvod
Korejská válka (1950-1953) představuje jeden z nejdůležitějších konfliktů 20. století a první významnou „proxy válku“ studené války. Válka začala 25. června 1950 vpádem severokorejské armády na území jižní části poloostrova a stala se tak prvním válečným střetem mezi východním a západním blokem. Tento tříletý konflikt nejen definitivně rozdělil korejský poloostrov, ale také nastolil vzorec pro budoucí studenoválečné konflikty po celém světě.
Historicko-kulturní pozadí konfliktu
Rozdělení po druhé světové válce
Kořeny korejské války sahají k roku 1945, kdy byl korejský poloostrov po porážce Japonska rozdělen podle 38. rovnoběžky severní šířky. Severní část obsadila Sovětská armáda, zatímco jižní část kontrolovaly Spojené státy. Toto rozdělení bylo původně zamýšleno jako dočasné řešení, ale rychle se ukázalo jako trvalé.
V severní zóně Sověti podporovali komunistického vůdce Kim Ir-sena, zatímco na jihu Američané podporovali antikomunistického vůdce Syngman Rheea. Oba vůdci měli expanzivní ambice a toužili sjednotit poloostrov pod svou vládou. Na severu byl ustanoven komunistický režim vedený Kim Ir-senem zatímco na jihu byl ustanoven formálně demokratický režim.
Ideologické antagonismy
Rozdíly mezi severním a jižním režimem nebyly pouze politické, ale i hluboce ideologické. Kim Ir-sen vybudoval autoritářský komunistický stát založený na ideologii čučche (자주), která zdůrazňovala korejskou nezávislost a soběstačnost. Na jihu Syngman Rhee vytvořil antikomunistickou diktaturu, která se opírala o podporu Spojených států.
Silná odlišnost ideologií Severu a Jihu se začala projevovat nepokoji a incidenty na společných hranicích, až situace 25. června 1950 eskalovala v otevřenou Korejskou válku. Oba vůdci věřili, že dokážou rychle sjednotit poloostrov pod svou vládou, což vedlo k narůstajícímu napětí a příhraničním střetům.
Mezinárodní kontext studené války
Korejská válka se odehrávala na pozadí narůstajícího napětí studené války. V roce 1949 Sovětský svaz úspěšně otestoval atomovou bombu, čímž ukončil americký jaderný monopol. Ve stejném roce zvítězili komunisté v čínské občanské válce a vyhlásili Čínskou lidovou republiku. Tyto události výrazně posílily sebevědomí komunistického bloku.
Na Západě převládaly obavy z šíření komunismu, zejména po zkušenosti s Trumanovým obsahování (containment policy). Amerika si byla vědoma strategického významu Koreje a nechtěla dopustit její úplné ovládnutí komunisty.
Průběh války
První fáze – severokorejský útok (červen-září 1950)
Pravidelné jednotky Korejské lidově demokratické republiky (KLDR) překročily 25. června 1950 hranici. Severokorejské síly, vybavené sovětskými tanky T-34 a podporované sovětskými poradci, zahájily koordinovaný útok na celé délce 38. rovnoběžky.
Útok nabral poměrně rychlý spád, neboť byl Pentagon navzdory předchozím indikacím přistižen nepřipravený. Jihokorejská armáda, která byla špatně vybavená a připravená pouze na potlačování vnitřních nepokojů, nebyla schopna čelit masivnímu severokorejskému útoku.
Do tří dnů po začátku války padl Soul, hlavní město Jižní Koreje. Severokorejské síly pokračovaly v rychlém postupu na jih a do srpna 1950 kontrolovaly více než 90 % korejského poloostrova. Jihokorejské a americké síly byly zatlačeny do malé oblasti kolem přístavu Pusan v jihovýchodním cípu poloostrova, známé jako „pusanský perimetr“.
Mezinárodní reakce a mandát OSN
Dva dny po útoku, 27. června, rozkázal americký prezident Harry Truman jednotkám na Dálném východě, aby poskytly veškerou podporu a ochranu jihokorejským jednotkám. Americká reakce byla rychlá a rozhodná.
Klíčovou roli sehrála Rada bezpečnosti OSN, která díky absenci sovětského zástupce (SSSR bojkotoval zasedání kvůli čínské reprezentaci) odsoudila severokorejskou agresi a povolila nasazení mezinárodních sil. Hlavním velitelem mezinárodních sil v Koreji, které se tvořily, byl jmenován americký generál Douglas MacArthur.
Druhá fáze – vylodění v Inčcchonu a protiúder (září-listopad 1950)
Rozhodující obrat nastal 15. září 1950, kdy generál MacArthur provedl odvážné obojživelné vylodění v přístavu Inčchon, nedaleko Soulu. Tato takticky geniální operace překvapila severokorejské síly a umožnila průlom pusanského perimetru.
Generálu MacArthurovi se nejen podařilo prolomit, avšak také zahnat severokorejskou armádu tam, kde válka původně začala – na 38 rovnoběžku. Severokorejská armáda se rychle rozpadala a ustupovala na sever. Soul byl osvobozen 26. září 1950.
Prezident USA Harry Truman dal však rozkaz k dalšímu pokračování bojů, tedy k přímé invazi do Severní Koreje. Síly OSN překročily 38. rovnoběžku v říjnu 1950 a rychle postupovaly směrem k čínským hranicům u řeky Yalu.
Třetí fáze – čínský zásah (říjen 1950-červenec 1953)
Situace se dramaticky změnila v říjnu 1950. Čínská lidová republika se cítila ohrožena posunem jednotek OSN, a proto v říjnu 1950 povolala 500 000 „dobrovolníků“ Čínské lidové osvobozenecké armády do zbraně. Oficiálně šlo o dobrovolníky, ve skutečnosti však o regulérní čínské armádní jednotky.
V listopadu 1950 začal čínský protiúder, jednotky OSN se dostaly do obklíčení a za cenu těžkých ztrát se musely stahovat. Čínský zásah kompletně změnil charakter války. Soul znovu padl do rukou komunistických sil 4. ledna 1951.
Válka se následně změnila v pozičních boj připomínající první světovou válku. Frontová linie se stabilizovala přibližně podél 38. rovnoběžky, kde se obě strany zakopaly do zákopů a opevnění.
Spor o strategii a odvolání MacArthura
MacArthur prosazoval pokračování ve válce, vytlačení komunistů ze Severní Koreje a rozšíření války do Číny. Poté, co se pustil do kritiky tehdejšího amerického prezidenta Harryho Trumana, který s ním nesouhlasil a nabádal ke zdrženlivosti, byl odvolán.
Truman se obával, že rozšíření války do Číny by mohlo vést k třetí světové válce a případnému jadernému konfliktu se Sovětským svazem. Odvolání populárního generála MacArthura v dubnu 1951 vyvolalo kontroverzi v americké veřejnosti, ale ukázalo Trumanovu odhodlanost udržet konflik lokalizovaný.
Vyjednávání o příměří a konec války
Jednání o příměří začala již v červenci 1951, ale byla nesmírně složitá a protrahovaná. První jednání o příměří se konalo 10. července ve městě Kesong, které se v tu dobu nacházelo na území okupovaném Severokorejci. Hlavními sporernými body byla otázka návratu válečných zajatců a ustanovení poválečných hranic.
Klíčovým problémem byla otázka repatriace čínských a severokorejských válečných zajatců, z nichž mnoho odmítalo návrat do svých domovských zemí. Amerika trvala na principu dobrovolné repatriace, zatímco komunistická strana požadovala nucený návrat všech zajatců.
Přesně před 70 lety podepsali zástupci severu a jihu na hranici v Pchanmundžomu dohodu o příměří. Dohoda byla podepsána 27. července 1953. Vojenské akce byly roku 1953 ukončeny jen na základě smlouvy o příměří a mírová smlouva nebyla uzavřena dodnes, takže formálně jsou oba státy stále ve válečném stavu.
Ztráty na životech a škody
Korejská válka si vyžádala obrovské oběti na životech. Odhady celkových ztrát se pohybují mezi 3-4 miliony mrtvých, z toho:
- Asi 1 milion civilních obětí v Jižní Koreji
- Odhadovaných 1,5 milionu mrtvých v Severní Koreji (většinou civilisté)
- Přibližně 180 000 čínských vojáků
- Kolem 37 000 amerických vojáků
- Přibližně 3 000 vojáků ostatních zemí OSN
Válka také způsobila masivní materiální škody. Města byla zničena bombardováním, infrastruktura byla rozbombardována a miliony lidí se staly uprchlíky.
Vliv na budoucí události
Upevnění rozdělení Koreje
Mezi Korejemi bylo vybudováno demilitarizované pásmo, které bylo obehnáno ploty z ostnatého drátu. Demilitarizované pásmo (DMZ) se stalo symbolem rozdělené Koreje a jednou z nejpestřeji střežených hranic světa.
Válka definitivně upevnila rozdělení Koreje a učinila sjednocení téměř nemyslitelným. Obě části poloostrova se po válce vydaly zcela odlišnými cestami vývoje, což prohloubilo jejich vzájemné rozdíly.
Militarizace obou Korejí
Zkušenost z války vedla k masivní militarizaci obou korejských států. Severní Korea vybudovala jednu z největších armád světa v poměru k počtu obyvatel a později rozvinula jaderný program. Jižní Korea také investovala značné prostředky do obrany a udržuje dodnes americké vojenské základny na svém území.
Vliv na studou válku
Korejská válka měla zásadní dopad na celkový charakter studené války:
Vojenské strategie:
- Ukázala limity konvenční války v jaderném věku
- Prokázala důležitość regionálních aliancí a proxy konfliktů
- Vedla k vytvoření trvalých amerických vojenských základen v regionu
Geopolitické důsledky:
- Potvrdila rozdělení světa do ideologických bloků
- Posílila americkou strategii containmentu
- Umocnila čínsko-americké antagonismy na další desetiletí
Vliv na další asijské konflikty
Vzorce stanovené během korejské války později ovlivnily americkou angažovanost ve Vietnamu a dalších asijských konfliktech. Zkušenost s čínským zásahem v Koreji také formovala americkou strategii vůči Číně po celou dobu studené války.
Humanitární důsledky a sociální dopady
Rodinná traumata
Válka rozdělila tisíce korejských rodin, které se kvůli uzavřeným hranicím již nikdy nesetkaly. Mnoho lidí ztratilo kontakt se svými příbuznými na druhé straně DMZ na více než 70 let.
Utečenci a demografické změny
Miliony Korejců byly během války nuceny opustit své domovy. Mnoho severokorejců uprchlo na jih, zatímco někteří jihokorejští komunisté a sympatizanti odešli na sever. Tyto demografické pohyby měly dlouhodobý dopad na složení obyvatelstva obou Korejí.
Psychologické trauma
Brutální charakter války zanechal hluboké psychologické jizvy v korejské společnosti. Bombardování měst, masakry civilistů z obou stran a roky bizarního úsilí vytvořily traumata, která ovlivňovala korejskou kulturu po desetiletí.
Ekonomické důsledky
Zničená infrastruktura
Válka způsobila obrovské škody na infrastruktuře obou částí Koreje. Železnice, silnice, mosty, továrny a města byly systematicky bombardovány. Obnova po válce trvala mnoho let a vyžádala si masivní zahraniční pomoc.
Rozdílný poválečný vývoj
Po válce se obě Koreje vydaly zcela odlišnými cestami ekonomického rozvoje:
- Severní Korea se soustředila na těžký průmysl s podporou SSSR a Číny
- Jižní Korea postupně přešla od zemědělství k lehkému a později k high-tech průmyslu
Technologické a vojenské inovace
Korejská válka byla první velkou válkou po druhé světové válce a přinesla několik významných vojenských inovací:
- První bojové nasazení proudových stíhaček (MiG-15 vs F-86 Sabre)
- Rozsáhlé použití vrtulníků pro transport a záchranné operace
- Taktika „lidských vln“ čínských sil
- Moderní lékařská péče na bojišti (MASH jednotky)
Vliv na korejskou kulturu a identitu
Severní Korea
Válka posloužila Kim Ir-senovi k legitimizaci jeho vlády a vybudování kultu osobnosti. Odpor proti „americkým imperialistům“ a jejich „loutkám“ z jihu se stal základním prvkem severokorejské ideologie. Válka také posloužila k ospravedlnění militarizace společnosti a autoritářské vlády.
Jižní Korea
V Jižní Koreji se válka stala symbolem oběti za svobodu a demokracii. Zkušenost s komunistickou invazí vytvořila silný antikomunistický konsensus, který ovlivňoval jihokorejskou politiku po desetiletí.
Mezinárodní důsledky
Nový vzorec proxy válek
Korejská válka stanovila vzorec pro budoucí studenoválečné konflikty, kde supervelmoci podporovaly své spojence, ale vyhnuly se přímému střetu. Tento model byl později aplikován ve Vietnamu, Afghánistánu a dalších konfliktních oblastech.
Sino-americké vztahy
Čínský zásah v Koreji zásadně poškodil čínsko-americké vztahy na příští dvě desetiletí. Amerika nenavázala diplomatické vztahy s Čínskou lidovou republikou až do roku 1979, což výrazně ovlivnilo geopolitiku celé východní Asie.
Japonsko jako spojenec
Korejská válka paradoxně přispěla k rehabilitaci Japonska jako klíčového amerického spojence v regionu. Japonsko sloužilo jako základna pro americké síly a jeho ekonomika profitovala z válečných zakázek, což přispělo k japonskému ekonomickému zázraku 50. a 60. let.
Závěr – odkaz pro budoucnost
Korejská válka se skončila pouze příměřím, nikoliv mírovou smlouvou, což znamená, že technicky pokračuje dodnes. Tento „zamrzlý konflikt“ se stal jedním z nejdéle trvających vojenských konfrontací v moderních dějinách.
Válka měla dalekosáhlé důsledky pro celý region i světovou politiku:
- Definitivně rozdělila korejský poloostrov
- Vytvořila vzorec pro proxy války studené války
- Posílila americkou vojenskou přítomnost v východní Asii
- Zformovala moderní Koreu jako rozdělený národ s odlišnými politickými systémy
Dnes, více než 70 let po skončení aktivních bojů, korejský poloostrov zůstává rozdělen a napětí mezi oběma Koreami pokračuje. DMZ se stala symbolem studené války, ale také nadějí na budoucí sjednocení. Korejská válka tak zůstává „nedokončeným konfliktem“, jehož důsledky ovlivňují geopolitiku východní Asie dodnes.