Historicko-kulturní podklad japonské přítomnosti v Koreji
Vztahy mezi Japonskem a Koreou sahají hluboko do historie a byly po staletí formovány geografickou blízkostí, kulturními výměnami i vojenskými konflikty. Japonsko a Korea jsou od sebe odděleny pouze úzkým Korejským průlivem, což přirozeně vedlo k intenzivním kontaktům mezi oběma národy.
Už od středověku docházelo k pravidelným kontaktům prostřednictvím obchodu, ale také prostřednictvím pirátských nájezdů japonských wo-kchou (倭寇), kteří od 14. století pravidelně útočili na korejské pobřeží. Ti operovali nejintenzivněji v 15. a 16. století, kdy jejich aktivita dosahovala vrcholu a ohrožovala nejen Koreu, ale celé čínské pobřeží.
Korea v té době představovala pro Japonce atraktivní cíl nejen kvůli bohatství, ale také kvůli své strategické poloze jako brány do kontinentální Asie. Korejské království dynastie Čoson (1392-1910) udržovalo především vazby s Čínou jako svým hlavním politickým a kulturním vzorem, zatímco vztahy s Japonskem byly často napjaté a konfliktní.
Klíčové vojenské konflikty
Imdžinská válka (1592-1598)
Nejdůležitějším středověkým konfliktem mezi oběma národy byla Imdžinská válka v letech 1592-1598. Japonský vojevůdce Hidejoši Tojotomi, který sjednotil celé Japonsko, zahájil ambiciózní tažení s cílem dobýt Koreu a následně i Čínu. Do začátku 90. let 16. století japonský vojevůdce a politik Hidejoši Tojotomi sjednotil pod svou vládou celou zemi. Vláda nad Japonskem ale nestačila jeho ambicím.
Tato válka měla devastující dopad na Koreu. Japonské armády pronikly hluboko do korejského území a způsobily obrovské škody na obyvatelstvu i kultuře. Mnoho korejských umělců, řemeslníků a učenců bylo odvlečeno do Japonska, což ironicky přispělo k rozvoji japonské kultury, zejména v oblasti keramiky a tiskařství.
Korejci se bránili nejen na souši, ale také na moři, kde se proslavil admirál I Sun-sin se svými inovativními „želvími loděmi“ (거북선). Nakonec japonská invaze selhala díky kombinaci korejského odporu, čínské vojenské pomoci a logistických problémů japonských armád.
Období izolace a první moderní kontakty
Po neúspěchu Imdžinské války nastalo dlouhé období relativního klidu. Japonsko se pod vládou šógunátu Tokugawa (1603-1867) izolvalo od vnějšího světa prostřednictvím politiky sakoku, zatímco Korea pokračovala ve své tradiční izolacionistické politice, která jí vynesla přezdívku „Poustevnické království“.
Situace se začala měnit v 19. století s příchodem západních mocností do východní Asie. Japonsko bylo „otevřeno“ americkým komoděrem Perry v roce 1854 a následně prošlo dramatickou modernizací během éry Meidži (1868-1912). Korea zůstávala uzavřená déle, ale nakonec podlehla tlaku a v roce 1876 podepsala korejsko-japonskou smlouvu o přátelství, která ji otevřela japonskému vlivu.
Postupná japonská expanze
Japonská okupace Koreje označuje období dějin Koreje mezi lety 1910 a 1945, kdy byla Korea ovládnuta Japonským císařstvím. Bylo to vyvrcholení procesu započatého v roce 1876 korejsko-japonskou smlouvou o přátelství.
Japonsko systematicky posilovalo svůj vliv v Koreji během posledních desetiletí 19. století. Využívalo vnitřních korejských rozporů, rivalry mezi tradicionalisty a modernisty, a postupně se stávalo dominantní silou na poloostrově. Klíčovým momentem byla japonsko-čínská válka (1894-1895), po které Japonsko získalo rozhodující vliv nad Koreou na úkor Číny.
Po rusko-japonské válce (1904-1905), kterou Japonsko vyhrálo, už nic nestálo v cestě úplnému ovládnutí Koreje. Smlouvou z roku 1905 byla Korea vyhlášena japonským protektorátem a v roce 1910 anektována, čímž skončila více než pětisetletá vláda dynastie Čoson.
Japonská okupace (1910-1945)
Administrativní a politické změny
Od roku 1910 do konce druhé světové války v roce 1945 byl korejský poloostrov okupován Japonským císařstvím. Japonci okamžitě zahájili systematickou reorganizaci korejské společnosti podle svých představ.
Korejské císařství bylo rozpuštěno a Korea se stala japonskou kolonií spravovanou generálním guvernérem přímo podřízeným japonskému císaři. Veškerá politická moc byla soustředěna v rukou japonské koloniální administrativy. Korejci byli vyloučeni ze všech důležitých pozic a korejská šlechta byla buď eliminována, nebo donucena ke spolupráci.
Kulturní asimilační politika
Nejkontroverznější aspekt japonské okupace byla systematická politika kulturní asimilace, známá jako „kominka“ (皇民化), která měla z Korejců udělat loajální japonské poddané.
Jazykové opatření:
- Korejština byla postupně vytlačována z veřejného života
- V roce 1938 bylo používání korejštiny ve školách zakázáno
- Všechny úřední dokumenty musely být psány japonsky
- Korejské noviny a časopisy byly buď zakázány, nebo musely být publikovány pouze japonsky
Náboženské a kulturní změny:
- Korejci byli nuceni účastnit se japonských shintoistických rituálů
- Tradiční korejské kostýmy (hanbok) byly odrazovány
- Korejské tradiční svátky byly nahrazovány japonskými
Změny jmen:
- Od roku 1940 byli Korejci nuceni přijímat japonská jména (sōshi-kaimei)
- Tradiční korejská jména byla považována za zakázaná
- Toto opatření hluboce zasáhlo korejskou kulturní identitu
Ekonomické vykořisťování
Japonsko systematicky reorganizovalo korejskou ekonomiku tak, aby sloužila japonským zájmům. Korea se stala zdrojem surovin a zemědělských produktů pro japonský průmysl.
Zemědělství:
- Nejlepší zemědělská půda byla převedena na japonské osadníky
- Korejští farmáři byli často nuceni prodávat své produkty japonským společnostem za nízké ceny
- Produkce rýže byla masivně exportována do Japonska, což vedlo k potravinovým nedostatkům v Koreji
Průmysl:
- Japonsko budovalo v Koreji průmyslovou infrastrukturu, ale především pro své vlastní potřeby
- Těžký průmysl byl soustředěn na severu kvůli blízkosti k přírodním zdrojům
- Korejci pracovali převážně jako nekvalifikovaná pracovní síla
Vzdělávací systém
Japonci zavedli nový vzdělávací systém, který měl sloužit k japonizaci korejské populace:
- Primární vzdělání bylo rozšířeno, ale výhradně v japonštině
- Korejské dějiny byly buď zakázány, nebo prezentovány z japonského pohledu
- Vyšší vzdělání bylo omezeno a většina korejských univerzit byla uzavřena
- Korejští studenti, kteří chtěli studovat na univerzitách, museli odcestovat do Japonska
Odpor proti japonské okupaci
Hnutí 1. března 1919
V roce 1919 se uskutečnilo nenásilné hnutí 1. března jako protest proti japonské okupaci a odpor trval až do osvobození v roce 1945. Toto masové nenásilné povstání bylo inspirováno Wilsonovými čtrnácti body a konceptem sebeurčení národů.
1. března 1919 byla v Soulu veřejně přečtena Deklarace nezávislosti a po celé zemi propukly demonstrace požadující korejskou nezávislost. Japonské úřady reagovaly brutálně – tisíce demonstrantů byly zabity nebo zraněny a desetitisíce byly zatčeny.
Partyzánský odpor
Především v severních oblastech Koreje a v sousední Mandžusku působily korejské partyzánské skupiny, které vedły guerillovou válku proti japonským jednotkám. Mezi nejvýznamnější osobnosti tohoto odporu patřil i pozdější severokorejský vůdce Kim Ir-sen.
Kulturní odpor
Mnoho korejských intelektuálů a umělců se snažilo zachovat korejskou kulturu a identitu prostřednictvím:
- Tajného vyučování korejštiny a korejských dějin
- Zachovávání korejských tradic v rodinném prostředí
- Literární tvorby, která obcházela japonskou censuru
Mobilizace během druhé světové války
S vypuknutím druhé světové války se japonská okupační politika stala ještě brutálnější:
Nucené práce:
- Stovky tisíc Korejců byly deportovány do Japonska na nucené práce
- Korejci byli nuceni pracovat v japonských továrnách, dolech a na stavbách opevnění
Vojenská služba:
- Od roku 1944 byli Korejci nuceni sloužit v japonské armádě
- Mnoho Korejců bojovalo v japonských armádách po celé Asii
„Ženy pro útěchu“:
- Tisíce korejských žen byly nuceny sloužit jako sexuální otrokyně pro japonské vojáky
- Tato tragédie zůstává dodnes zdrojem napětí mezi Japonskem a Koreou
Konec okupace a odkaz
Japonská okupace skončila 15. srpna 1945 s kapitulací Japonska. Korea však nezískala okamžitou nezávislost – byla rozdělena mezi sovětskou a americkou okupační zónou, což vedlo k vytvoření dvou korejských států v roce 1948.
Dlouhodobé důsledky
Japonská okupace zanechala hluboké stopy v korejské společnosti:
Pozitivní aspekty:
- Modernizace infrastruktury (železnice, přístavy, telegraf)
- Rozvoj vzdělávacího systému (ačkoli japonizovaného)
- Industrializace některých regionů
Negativní důsledky:
- Trauma z kulturní asimilace a represe
- Ekonomická závislost a vykořisťování
- Rozdělení společnosti mezi kolaboranty a odpůrce
- Ztráta mnoha kulturních památek a tradic
Současné korejsko-japonské vztahy
Odkaz japonské okupace pokračuje v ovlivňování korejsko-japonských vztahů dodnes. Sporné otázky zahrnují:
- Učebnice dějepisu: Japonsko je kritizováno za bagatelizování okupace ve svých učebnicích
- Chrámy Jasukuni: Návštěvy japonských politiků v chrámech, kde jsou uctíváni váleční zločinci
- Kompenzace: Otázky odškodnění pro oběti nucených prací a „ženy pro útěchu“
- Územní spory: Spor o ostrovy Dokdo/Takešima
Závěr
Historie Japonců v Koreji představuje komplexní příběh vztahů mezi dvěma národy, který zahrnuje období obchodu, kulturních výměn, ale i brutální okupace a kulturního útlaku. Japonská přítomnost v Koreji vyvrcholila 35 let dlouhou okupací, která zásadně změnila korejskou společnost a jejíž důsledky se projevují dodnes.
Ačkoli japonská okupace přinesla určité modernizační prvky, její celkový charakter byl koloniálně vykořisťovatelský a kulturně destruktivní. Systematická snaha o asimilaci korejského národa představuje jeden z nejtemnějších kapitol moderních východoasijských dějin a zůstává významným faktorem ovlivňujícím regionální geopolitiku až do současnosti.