V tiché vesničce Niigata prochází třináctiletá Megumi Yokota domů ze školy. Je podzim roku 1977 a nic nenasvědčuje tomu, že by se tento obyčejný den měl stát noční můrou. Náhle se za ní objeví cizí muži, napadnou ji, svážou a odvlečou na loď směřující do Severní Koreje. Megumi už nikdy nespatří svou rodinu ani domov. Její osud sdílí stovky dalších lidí z Japonska, Jižní Koreje, Číny, Libanonu, Thajska i Evropy – všichni se stali obětmi jedné z nejbizarnějších státních politik moderní doby. Severní Korea po desetiletí systematicky únošila občany cizích zemí a přinucovala je žít v izolaci tisíce kilometrů od domova. Proč to dělala a co se s oběťmi stalo?
Rozsah tragédie: Čísla, která šokují
Severní Korea je pravděpodobně jediným státem na světě, který systematicky únosil cizí státní občany jako oficiální politiku. Rozsah této kampaně je děsivý:
Japonsko: Nejvíce zdokumentované případy
- 17 oficiálně uznaných obětí japonskou vládou (8 mužů, 9 žen)
- Pouze 5 se vrátilo domů v roce 2002
- 12 stále nezvěstných, údajně mrtvých podle KLDR
- Skutečný počet může čítat stovky lidí
Nezávislé organizace odhadují, že KLDR mohla unést až 470 japonských občanů, přičemž japonská vláda připouští, že únos nelze vyloučit u 873 jednotlivců.
Jižní Korea: Největší počet obětí
- Celkem 3 800 únesených od roku 1953
- 485-486 stále zadržováno v KLDR
- Zahrnuje válečné zajatce, rybáře i civilisty
Ostatní země
Komise OSN pro lidská práva identifikovala oběti únosů také z:
- Libanon – desítky žen v 70. letech
- Thajsko, Malajsie, Singapur
- Rumunsko, Francie, Itálie, Nizozemsko
- Čína – odhadem 200 etnických Korejců od konce 90. let
Důvody únosů: Chladná logika státního teroru
Špionážní účely
Hlavním důvodem únosů bylo získání schopností pro severokorejské agenty:
- Výuka jazyků a kultur – oběti musely trénovat severokorejské špiony
- Krádež identit – agenti převzali totožnost starších obětí
- Infiltrace zpět do původních zemí
Například korejská špionka, která v roce 1987 odpálila jihokorejský passenger letoun a zabila všech 115 lidí na palubě, byla trénována Yaeko Taguchi – japonskou ženou únesou v roce 1978.
Nucené manželství a rozmnožování
Spekuluje se, že japonské ženy byly úneseny, aby se staly manželkami skupiny severokorejských teroristů z Yodo-go teroristické skupiny po hijackingu Japan Airlines z roku 1970.
Eliminace svědků
Lidé, kteří náhodou narazili na severokorejské agenty při akci, byli úneseni, aby nemohli svědčit o jejich aktivitách.
Propagandistické účely
V únoru 1978 byly úneseny jihokorejská herečka Choi Eun-hee a její manžel režisér Shin Sang-ok na příkaz Kim Jong-ila, který je chtěl použít ke zlepšení severokorejského filmového průmyslu.
Modus operandi: Jak únosy probíhaly
Oportunistické únosy v Japonsku
V 70. letech zmizelo množstvo japonských občanů z pobřežních oblastí. Jednalo se o průměrné japonské lidi, které oportunisticky únosili operativci číhající v úkrytu. Většina nezvěstných byla ve 20letech; nejmladší, Megumi Yokota, byla ve 13 letech, když zmizela v listopadu 1977.
Mezinárodní operace
Změna v severokorejské stratégii únosů nastala v polovině 70. let. Geografický rozsah se rozšířil – agenti nyní operovali daleko od korejského poloostrova. Jihokorejští občané byli cíleni až v Evropě a severní Africe.
Dlouhodobé sledování
Severokorejští agenti někdy pracovali na jednom případu měsíce nebo dokonce roky, aby získali důvěru svých obětí, než k únosu došlo.
Životy v zajetí: Svědectví přeživších
Izolace v „zóně pouze na pozvání“
Zahraniční únosci byli drženi pod přísným dohledem a mimo kontakt se Severokorejci kromě svých dozorců. Žili v oblasti označované jako „invitation only zone“ – zóna pouze na pozvání.
Psychologické týrání
Kaoru Hasuike, jeden z přeživších, vzpomínal, jak mu jeho dozorce řekl, že být unesen „je velmi zahanbující věc.“ Kaoru byl překvapen – proč by se měl obět cítit zahanben?
Nucené role
Únosci byli nuceni:
- Učit své rodné jazyky severokorejské agenty
- Pomáhat při výrobě propagandistických filmů
- Žít pod neustálým dohledem
- Předstírat spokojenost s životem v KLDR
Konkrétní případy a osudy
Megumi Yokota – symbol japonského utrpení
Třináctiletá Megumi Yokota zmizela 15. listopadu 1977 při cestě domů ze školy. Detaily jejího únosu byly poskytnuty její rodinou a bývalým severokorejským agentem – byla násilně napadena, svázána a odvlečena na loď.
KLDR tvrdí, že spáchala sebevraždu v roce 1994, ale DNA testy údajných ostatků ukázaly, že patří někomu jinému.
Kaoru a Yukiko Hasuike
Manželský pár unesen v roce 1978 byl mezi pěti únosci, kteří se vrátili do Japonska v roce 2002 po 24 letech v zajetí.
Shin Sang-ok a Choi Eun-hee
Slavný jihokorejský režisér a herečka byli úneseni v Hong Kongu v roce 1978. Shin se pokusil o útěk a strávil pět let v převýchovném táboře. Pár utekl do USA v roce 1986 během filmařské mise ve Vídni.
Oficiální přiznání a diplomatická jednání
Historický moment roku 2002
Na prvním japonsko-severokorejském summitu 17. září 2002 Kim Jong-il konečně přiznal, že k únosům japonských občanů došlo, a omluvil se. Prohlásil, že ze 13 únosců jsou čtyři naživu, osm mrtvých a u jednoho nemohl být vstup do KLDR potvrzen.
Kim Jong-il řekl: „Důkladně jsme tuto záležitost vyšetřili. Desetiletí nepřátelských vztahů mezi našimi dvěma zeměmi poskytly pozadí tohoto incidentu. Byl to nicméně otřesný incident.“
Návrat pěti únosků
15. října 2002 se pět únosků (Chimura Yasushi a Fukie, Hasuike Kaoru a Yukiko a Soga Hitomi) vrátilo do Japonska a konečně se shledalo se svými rodinami po 24 letech.
Sporné důkazy
KLDR poskytla údajné důkazy o smrti osmi únosků, včetně úmrtních listů, zpráv o nehodách a tělesných ostatků. Různé nesrovnalosti však byly identifikovány a DNA testy ukázaly, že ostatky patřily jiným lidem.
Mezinárodní reakce a sankce
Spojené státy
Američtí představitelé, včetně prezidenta George W. Bushe, vyjádřili podporu otázce únosů. Bush nazval setkání s rodinami únosů „jedním z nejdojemnějších setkání“ svého prezidentství.
Rezoluce OSN
2. listopadu 2005 Spojené království vedlo 45 zemí, včetně USA a Japonska, v předložení návrhu odsuzujícího Severní Koreu OSN. 16. prosince byl návrh přijat Valným shromážděním OSN s 88 hlasy pro, 21 proti a 60 se zdrželo. Čína a Rusko se postavily proti návrhu.
Komise OSN pro vyšetření (2014)
OSN zorganizovala Komisi pro vyšetření lidských práv v Severní Koreji, která ve své závěrečné zprávě v únoru 2014 poukázala na to, že oběťmi únosů ze strany Severní Koreje nejsou pouze Japonci, ale také mnoho dalších zemí.
Pokračující hrozba
Moderní únosy
V květnu 2016 jihokorejské ministerstvo zahraničí svolalo schůzku se zástupci deseti hlavních cestovních agentur. Byli pozváni na briefing o hrozbě, kterou představují severokorejští agenti únosící jihokorejské občany v severní Číně.
Jeden zdroj tvrdil, že až 300 severokorejských agentů bylo vysláno do pohraničních regionů v Číně, aby sledovali a únosili nic netušící jihokorejské turisty a aktivisty.
Čínská spolupráce
Čína je obviňována z možného napomáhání Severní Koreji při páchání zločinů proti lidskosti tím, že násilně vrací desetitisíce Severokorejců, z nichž téměř všichni byli vystaveni nelidskému zacházení.
Oficiální postoje jednotlivých zemí
Severní Korea
- Přiznání pouze japonských únosů v roce 2002
- Popírání jihokorejských únosů – tvrdí, že žádní jihokorejští únosci v KLDR nejsou
- Tvrzení o uzavření případu – všichni živí se již vrátili domů
Japonsko
Japonská vláda jasně stanovila: „Únos japonských občanů je kritickou otázkou týkající se svrchovanosti Japonska a životů a bezpečnosti japonských občanů. Bez vyřešení této otázky nemůže dojít k normalizaci vztahů mezi Japonskem a Severní Koreou“.
Jižní Korea
Na rozdíl od oficiálních politik zpráva OSN z roku 2014 uvádí, že jihokorejská vláda nebyla ochotna vznést tuto otázku u Severní Koreje, protože na únosy nahlížela spíše politicky než humanitárně.
Čína
Čínská vláda údajně oficiálně nepožádala o repatriaci žádné z těchto obětí – politiku, kterou CDNK popisuje jako zaměřenou na zachování harmonie v bilaterálních vztazích zemí.
Psychologický dopad na rodiny
Nikdy nekončící utrpení
Rodiny únosků trpí desetiletí nejistotou. Neví, zda jsou jejich blízcí naživu nebo mrtví. Rodiče Megumi Yokota věří, že jejich dcera je stále naživu, a bojují za její návrat.
Stárnutí bez odpovědí
Únosci a jejich rodiny stárnou. Otázka únosů je humanitární a časově citlivou záležitostí, která nesnese odklad.
Mezigenerační trauma
Děti a vnuci únosků vyrůstají s vědomím, že jejich rodinní příslušníci možná stále žijí v zajetí tisíce kilometrů daleko.
Ekonomické a politické motivy
Vyjednávací karta
Některý experti tvrdí, že KLDR používá otázku únosů jako vyjednávací kartu v diplomatických jednáních, zejména s Japonskem.
Blokování normalizace
Když Japonsko oficiálně normalizovalo vztahy s Jižní Koreou v roce 1965, zaplatilo Soul miliony dolarů v pomoci a reparacích. Podle expertů Severní Korea chce podobný deal jako součást jakýchkoli normalizačních jednání.
Technologické důkazy a forenzní analýzy
Sporné DNA testy
Existuje kontroverze ohledně toho, zda ostatky Megumi Yokota vrácené Severní Koreou do Japonska jsou pravé či ne. Japonská vláda je testovala a tvrdí, že nejsou. V únoru 2005 ale britský vědecký časopis Nature publikoval článek, ve kterém DNA analytik, který testy provedl, připustil, že výsledky mohou být neprůkazné.
Satelitní důkazy
V říjnu 2011 jihokorejské zpravodajské služby hlásily, že věří, že desítky jihokorejských a japonských obětí únosů byly přemístěny do Wonhwa-ri v provincii South Pyongan; tato skupina mohla zahrnovat Megumi Yokota, Yaeko Taguchi a Tadaaki Hara.
Současná situace a budoucnost
Pokračující kampaň
Japonská vláda pokračuje v mezinárodní kampani za návrat všech únosků. Každoročně organizuje symposia s USA, Austrálií, EU a Jižní Koreou.
Nové hrozby
Podle zprávy Hudson Institute z roku 2020 se severokorejští únosci v posledních letech zaměřili na Čínu, kde únosili občany ROK, kteří pomáhali severokorejským uprchlíkům, zatímco „Čína se dívá jinam“.
Změny v režimu
S nástupem Kim Jong-una se taktiky únosů změnily, ale nezastavily. Režim nyní spíše cílí na aktivisty a misionáře v Číně než na běžné občany.
Lekce pro mezinárodní společenství
Selhání diplomacie
Případ severokorejských únosů ukazuje limity mezinárodní diplomacie při řešení státního teroru. I po desetiletích tlaku KLDR odmítá vrátit zbývající únosy.
Význam dokumentace
Práce japonských rodin únosků a nevládních organizací při dokumentování a zveřejňování těchto zločinů byla klíčová pro mezinárodní povědomí.
Kolektivní odpovědnost
Zpráva COI varuje, že pokračováním spolupráce se Severní Koreou při násilných repatriacích by čínští úředníci mohli být nakonec postaveni před soud za severokorejce.
Závěr: Neuzavřená kapitola
Severokorejské únosy představují jednu z nejbizarnějších a nejkrutějších politik moderní doby. Stovky nevinných lidí byly násilně odtrženy od svých životů a rodin a přinuceny žít v izolaci v zemi, kterou nikdy nechtěly navštívit.
Příběh únosů odhaluje povahu severokorejského režimu – stát, který je ochoten používat jakékoli prostředky k dosažení svých cílů, bez ohledu na lidské náklady. Je to také příběh o sile lidského ducha – rodinách, které nikdy nevzdaly boj za své blízké, a přeživších, kteří si dokázali zachovat svou identitu i v nejtěžších podmínkách.
Dnes, více než čtyři desetiletí poté, co první únosy začaly, zůstává osud stovek lidí neznámý. Jejich rodiny stárnou a čas se krátí. Pro mezinárodní společenství zůstává otázka únosů testem toho, zda dokáže ochránit své občany před státním terorem a zajistit, aby se podobné zločiny neopakovaly.
Megumi Yokota by dnes bylo 60 let. Její rodiče věří, že je stále naživu někde za ostnatým drátem Severní Koreje. Jejich boj za její návrat pokračuje – symbol naděje uprostřed jedné z nejtragičtějších kapitol moderních mezinárodních vztahů.
Dokud se poslední únosc nevrátí domů nebo dokud nebude objasněn osud všech nezvěstných, zůstane tato kapitola otevřená. Je to připomínka toho, že i v 21. století mohou státy beztrestně terorizovat nevinné občany jiných zemí – a že mezinárodní společenství často selhává při ochraně těch nejzranitelnějších.