V hornatých údolích Severní Koreje se skrývá jeden z nejděsivějších tajemství moderního světa – rozsáhlý systém politických pracovních táborů, který mezinárodní experti přirovnávají k nacistickým koncentračním táborům nebo sovětským gulagům. Zatímco severokorejská vláda důsledně popírá existenci těchto zařízení, satelitní snímky a svědectví uprchlíků odhalují hrůznou realitu: stovky tisíc lidí je zde mučeno, týráno a nuceno k práci až do smrti. Jaká je skutečná podoba tohoto systému terror a proč ho celý svět označuje za zločiny proti lidskosti?
Anatomie systému: Různé druhy vězenských táborů
Severokorejský vězeňský systém je komplexní síť různých typů zadržovacích zařízení, z nichž nejobávanějšími jsou politické pracovní tábory známé jako kwanliso (관리소). Tyto tábory představují jedno ze tří typů politického uvěznění v zemi, spolu s krátkodobými zadržovacími centry a dlouhodobými pracovními tábory pro méně závažné trestné činy.
Kwanliso: Politické koncentrační tábory
Kwanliso jsou určeny pro ty, které režim považuje za „nepřátele státu“ – lidé obviněni z politických zločinů, kteří jsou klasifikováni jako „antirevoluční a antistraničtí živlové“. Tyto tábory fungují podle principu totální kontroly, přičemž uvěznění je ve většině případů doživotní.
Aktuálně fungující tábory:
- Tábor č. 14 (Kaechon) – odhadem 15 000 vězňů
- Tábor č. 15 (Yodok) – rozdělen na sekce pro doživotní vězně a ty s dlouhodobými tresty
- Tábor č. 16 (Hwasong/Myonggan) – největší tábor s odhadem 20 000 vězňů
- Tábor č. 18 (Pukchang)
- Tábor č. 25 (Chongjin) – odhadem 5 000 vězňů
Kyohwaso: „Převýchovné“ tábory
Druhým typem jsou kyohwaso – převýchovné tábory pro běžné kriminálníky, které spravuje Ministerstvo lidové bezpečnosti. I zde však panují nelidské podmínky s nucenou prací a brutálním zacházením.
Důvody uvěznění: Politické zločiny v Severní Koreji
Spektrum „politických zločinů“ vedoucích k uvěznění v kwanliso je děsivě široké a arbitrární. Zahrnuje jak skutečné činy, tak i pouhé myšlenky nebo spojení s „nepřáteli“.
Kategorie politických zločinů
„Špatné jednání“ – pokus o útěk do Jižní Koreje, kontakt s rodinami, které uprchly, nebo distribuce zakázané literatury.
„Špatné myšlení“ – kritika režimu, zmínka o omezené formální výuce Kim Il-sunga, nebo jakékoli pochybnosti o oficiální ideologii.
„Špatné spojení“ – příbuzenství nebo spojení s osobami považovanými za politicky nespolehlivé.
Mezi další důvody patří:
- Sedění na noviny s fotografií Kim Il-sunga nebo Kim Jong-ila
- Poškozování fotografií vůdců
- Vlastnění Bible nebo jiných náboženských materiálů
- Sledování jihokorejských filmů nebo hudby
- Jakákoli činnost považovaná za „protistranikou“ nebo „protirevolučnu“
Princip kolektivní viny
Jedním z nejkrutějších aspektů systému je „princip rodinné odpovědnosti“ – když je jedna osoba obviněna z politického zločinu, často jsou uvězněni i její rodinní příslušníci až do třetí generace. Tento princip byl sice po roce 1994 omezen na nejzávažnější případy, ale stále se používá.
Hrůzná realita táborů: Podmínky a zacházení
Fyzické podmínky
Politické tábory se nacházejí v odlehlých horských údolích, kompletně izolované od vnějšího světa. Jsou obklopené elektrickými ploty, ostnatými dráty a hlídacími věžemi s ostrahou, která má rozkaz střílet na místě každého, kdo se pokusí o útěk.
Tábory se skládají z uzavřených „vesnic“ pro jednotlivce (obvykle hlavní viníky) a jiných uzavřených komplexů pro rozšířené rodiny provinilců. Každý tábor obsahuje baráky pro vězně, pracoviště, neoznačené hroby a další vězeňská zařízení.
Nucená práce a životní podmínky
Vězni jsou nuceni k tvrdé a nebezpečné otrocké práci:
- Těžba – uhlí, zlato, železná ruda
- Kácení a zpracování dřeva
- Zemědělství – práce na vězeňských farmách
- Výroba – textil, papír, potraviny, guma, obuv, keramika, cement
Pracovní doba trvá často od 5:30 do půlnoci. Bývalý strážný Ahn Myong-chol uvedl, že vězni museli pracovat celý den, dokud nesplnili kvóty, a poté se účastnit sebekritických schůzí. Spát mohli často jen čtyři hodiny.
Hladovění jako nástroj kontroly
Potravinové příděly jsou záměrně nedostatečné – vězni dostávají pouze 180 gramů kukuřice dvakrát denně, téměř bez zeleniny a masa. Toto úmyslné vyhladovění nutí vězně k:
- Lovu krys, hadů, žab a hmyzu
- Pojídání kůry stromů a trávy
- V extrémních případech i ke kanibalismu
Bývalý vězeň popsal, jak děti v táboře bojovaly o kukuřici vytaženou z kravského trusu.
Mučení a popravy
Mučení je systematickou součástí výslechových procesů. Podezřelí jsou systematicky ponižováni, zastrašováni a mučeni. Mnoho podezřelých umírá ve výslechových centrech v důsledku mučení, úmyslného vyhladovění nebo nemocí.
Veřejné i tajné popravy jsou běžné, zvláště v případech pokusů o útěk. V 80. letech se veřejné popravy konaly přibližně jednou týdně. V 90. letech byly nahrazeny tajnými popravami, protože se strážní obávali bouří mezi shromážděným davem.
Sexuální násilí a nucené potraty
Ženy vězňové jsou obzvlášť zranitelné vůči sexuálnímu násilí. Těhotné ženy jsou nuceny k potratům, přičemž pokud se dítě narodí živé, je často zabito před očima matky. Svědkové popsali případy, kdy novorozenci byli hozeni živým psům nebo udušeni mokrým ručníkem.
Odhady počtu vězňů
Podle zprávy Korea Institute for National Unification (KINU) z roku 2019 se odhaduje, že v kwanliso je zadržováno mezi 80 000 a 120 000 politických vězňů. Toto číslo pokleslo ze 150 000-200 000 během 90. let a počátku 2000. let kvůli propuštěním, úmrtím a také téměř opuštění principu rodinné odpovědnosti.
V nejranějších odhadech z roku 1982 se počet pohyboval kolem 105 000. Podle zpráv organizace Amnesty International a amerického Výboru pro lidská práva v Severní Koreji bylo do roku 2017 odhadem 200 000 vězňů uvězněno v táborech věnovaných politickým zločinům.
Mezinárodní reakce: Zločiny proti lidskosti
Komise OSN pro vyšetření (2013-2014)
V březnu 2013 ustanovila Rada OSN pro lidská práva Komisi pro vyšetření lidských práv v KLDR. Po rozsáhlém vyšetřování, které zahrnovalo svědectví přeběhlíků a satelitní snímky, komise v únoru 2014 vydala převratnou zprávu.
Klíčová zjištění komise:
- Závažnost, rozsah a povaha porušování lidských práv odhaluje stát, který nemá ve současném světě obdobu
- Stovky tisíc politických vězňů zahynulo v táborech prostřednictvím úmyslné a systematické politiky státu
- Atrocity páchané v táborech připomínají hrůzy táborů, které totalitní státy zřídily během 20. století
Komise identifikovala 10 z 11 zločinů proti lidskosti uvedených v Římském statutu:
- Vyvražďování
- Vražda
- Zotročování
- Mučení
- Sexuální násilí
- Pronásledování z politických, náboženských, rasových a genderových důvodů
- Násilné přemísťování populace
- Nuceně zmizení osob
- Nelidské činy spočívající v úmyslném způsobování prodlouženého hladovění
Doporučení mezinárodního společenství
Komise doporučila:
- Předání případu Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC)
- Cílené sankce proti těm, kteří jsou nejvíce odpovědní za zločiny proti lidskosti
- Okamžitý přístup mezinárodních humanitárních organizací do země
Zpráva Mezinárodní advokátní komory (2017)
V roce 2017 vydala Mezinárodní advokátní komora (IBA) další devastující zprávu. Bývalý soudce ICC Thomas Buergenthal, dětský přeživší Osvětimi, prohlásil: „Věřím, že podmínky v severokorejských vězeňských táborech jsou stejně hrozné, nebo dokonce horší, než ty, které jsem viděl a zažil ve svém mládí v nacistických táborech.“
Oficiální postoj KLDR: Naprosté popírání
Severokorejská vláda kategoricky popírá existenci politických vězeňských táborů a všechna obvinění z porušování lidských práv.
Oficiální stanoviska
Popírání existence: Vláda trvá na tom, že kwanliso neexistují, přestože satelitní snímky jasně ukazují rozsáhlá zařízení obklopená ploty a strážními věžemi.
Odmítnutí spolupráce: KLDR opakovaně odmítla spolupráci s vyšetřovateli OSN a nepovolila přístup žádným organizacím na ochranu lidských práv.
Obviňování vnějších sil: Severokorejští představitelé tvrdí, že mezinárodní kritika jejich bilance lidských práv je záminkou pro svržení jejich systému založeného na juče.
Kontraobviňování: Vláda poukazuje na údajné zneužívání ze strany svých kritiků, které zůstává bez trestu.
Propagandistická obrana
Severokorejská státní média, včetně Korejské ústřední zpravodajské agentury (KCNA), systematicky označují svědectví přeběhlíků za lži a mezinárodní tlak za pokus o destabilizaci země.
V roce 2014 vydala KLDR vlastní zprávu o lidských právech, ve které odmítla nálezy komise OSN jako „fabrikace“ a „politicky motivované útoky“.
Současná situace a výhledy
Pokračující operace
Navzdory mezinárodnímu tlaku tábory nadále fungují. Satelitní snímky ukazují pokračující expanze některých zařízení – například tábor Chongjin se v roce 2010 rozšířil o 72 %, přičemž bylo postaveno 17 dalších strážních stanovišť.
Nové výzvy
Pandemie COVID-19 ještě více izolovala zemi a ztížila přístep mezinárodních organizací. Zprávy naznačují, že podmínky v táborech se během pandemie ještě zhoršily.
Mezinárodní paralýza
Rada bezpečnosti OSN je paralyzována kvůli opozici Číny a Ruska, které blokují jakékoli rezoluce týkající se situace. Čína je navíc obviňována z „napomáhání a podpory zločinů proti lidskosti“ tím, že násilně vrací severokorejské uprchlíky.
Lidské příběhy: Svědectví přeživších
Shin Dong-hyuk – jediný známý uprchlík z tábora
Shin Dong-hyuk je jedinou osobou, o které se ví, že utekla z tábora Kaechon (č. 14). Jeho svědectví, i když později částečně revidované, poskytuje jedinečný pohled do reality táborů.
Shin popsal život, kde:
- Děti donášely na své rodiče
- Vězni jedli krysy, hady a hmyz, aby přežili
- Veřejné popravy byly běžnou součástí života
- Lidé umírali hlady a vyčerpáním
Kang Chol-hwan – autor „Pyongyangských akvárií“
Jihokorejský novinář Kang Chol-hwan je bývalým vězněm politického tábora Yodok a napsal knihu o svém času v táboře, která poskytuje detailní pohled na fungování systému.
Lee Soon-ok – svědectví před americkým Senátem
Lee Soon-ok poskytla v roce 2002 podrobné svědectví o svém zacházení v severokorejském vězeňském systému před Výborem pro soudnictví amerického Senátu. V prohlášení uvedla: „Svědčím, že většina ze 6 000 vězňů, kteří tam byli, když jsem přišla v roce 1987, tiše zahynula za tvrdých vězeňských podmínek do doby, kdy jsem byla propuštěna v roce 1992.“
Srovnání s historickými atrocitami
Mezinárodní experti a přeživší nacistických táborů přirovnávají severokorejské tábory k nejhorším případům v lidských dějinách.
Bývalá vrchní komisařka OSN pro lidská práva Navi Pillay prohlásila: „Ve světě, minulém i současném, není srovnatelná situace.“
Soudce Thomas Buergenthal, přeživší Osvětimi, uvedl, že podmínky v severokorejských táborech jsou „stejně hrozné, nebo dokonce horší“ než v nacistických táborech.
Závěr: Pokračující tragédie
Systém politických pracovních táborů v Severní Koreji představuje jednu z nejhorších současných situací v oblasti lidských práv na světě. Navzdory převratným důkazům z satelitních snímků, svědectví přeživších a mezinárodních vyšetřování severokorejská vláda pokračuje v popírání existence těchto zařízení.
Stovky tisíc lidí – včetně celých rodin a dětí narozených v táborech – nadále trpí v podmínkách, které mezinárodní společenství klasifikovalo jako zločiny proti lidskosti. Mezinárodní systém spravedlnosti zatím selhal v zajištění odpovědnosti za tyto zločiny, především kvůli geopolitickým překážkám na úrovni Rady bezpečnosti OSN.
Dokud nebude severokorejský režim nucen k odpovědnosti a dokud mezinárodní společenství nenajde způsob, jak překonat politické patové situace, budou tyto moderní gulags pokračovat ve své brutální existenci. Pro statisíce vězňů uvnitř ostnatých drátů to znamená pokračování života horšího než smrt, v systému navrženém nejen k potrestání, ale k úplnému zničení lidské důstojnosti.
Svět zná pravdu o těchto táborech, ale zatím se ukázal jako neschopný jednat. V tom možná spočívá největší tragédie ze všech – že v 21. století může takový systém hrůz existovat na očích celého světa, zatímco jeho oběti čekají na spravedlnost, která možná nikdy nepřijde.