Kim Čong-il (1941-2011), druhý nejvyšší vůdce Severní Koreje, představuje jednu z nejkontroverznějších a nejzáhadnějších postav moderní světové politiky. Během svých 17 let u moci transformoval zemi z komunistického státu do militantní jaderné mocnosti řízené dynastickou diktaturou, přičemž jeho politické inovace a osobní excesy nadále formují podobu současné KLDR pod vedením jeho syna Kim Čong-una.
Raný život a vzestup k moci: Dynastie v tvorbě
Kim Čong-il se narodil 16. února 1941 (nebo 1942) jako Jurij Kim v sovětském táboře poblíž Chabarovska, kam jeho otec Kim Il-sung uprchl během japonské okupace Koreje. Oficiální severokorejská biografie však tvrdí, že se narodil v tajném vojenském táboře na posvátné hoře Pektu v Koreji, přičemž jeho narození doprovázely neobvyklé přírodní jevy včetně mimosezónních duh a nezvyklého chování ptáků a zvířat.
Většinu svého vzdělání získal Kim Čong-il pravděpodobně v Číně během Korejské války z bezpečnostních důvodů, ačkoli oficiální zdroje tvrdí, že studoval v Pchjongjangu na základní škole č. 4 a střední škole č. 1. V roce 1960 se zapsal na Kim Il-sungovu univerzitu, kde studoval marxistickou politickou ekonomii s vedlejšími obory filozofie a vojenských věd.
Jeho politická kariéra začala v červenci 1961, kdy vstoupil do Dělnické strany Koreje. Rychle stoupal ve straně během 60. let a významně těžil z incidentu frakce Kapsan kolem roku 1967, který představoval poslední věrohodnou výzvu jedinovládě jeho otce. V tomto věku 26 let dostal Kim Čong-il první oficiální povinnosti od svého otce, když se účastnil vyšetřování a čistek, které po incidentu následovaly.
Osobní život: Tajemství, skandály a složité vztahy
Kim Čong-il měl čtyři partnerky a nejméně šest dětí se třemi z nich. Podle oficiálních zdrojů se jeho první manželkou stala Hong Il-čon v roce 1966 na přání Kim Il-sunga. Měli jednu dceru, Kim Hje-kjong (narozena 1968), než se rozvedli v roce 1969.
Později zplodil Kim Čong-nama (narozena 1971) se svou první družkou, filmovou hvězdou Song Hje-rim. Kvůli tomu, že Song byla rozvedená, Kim vztah a syna před svým otcem tajil. V roce 1974 se Kim Čong-il oženil se svou druhou manželkou Kim Jong-suk, se kterou měl dvě dcery, Kim Sol-song (narozena 1974) a Kim Čun-song (narozena 1976), než se s ní rozvedl v roce 1977.
V roce 1980 se Kim Čong-il oženil se svou třetí manženelkou Ko Jong-hui, atraktivní tanečnicí-herečkou z komunistické rodiny, která emigrovala z Japonska do Severní Koreje v 60. letech. Ko byla de facto první dámou Severní Koreje od Kim Čong-ilova nástupu k moci v roce 1994 až do své smrti v roce 2004. Pár měl dva syny, Kim Čong-čula (narozen 1981) a Kim Čong-una (narozen 1982 nebo 1983), a jednu dceru, Kim Jo-čong (narozena 1987).
Některé zprávy tvrdí, že Kim Čong-il zplodil celkem 70 dětí, z nichž většina je ubytována ve vilách po celé Severní Koreji. Po Ko Jong-huině smrti v roce 2004 žil Kim s Kim Ok, která byla jeho osobní tajemnicí od 80. let a převzala odpovědnosti „první dámy“.
Ideologické inovace: Od Čučche k Songun
Jedním z nejvýznamnějších Kim Čong-ilových přínosů k severokorejské politice bylo vytvoření ideologie Songun (선군) nebo „vojenství na prvním místě“. Tato politika se poprvé objevila jako oficiální vládní doktrína po smrti Kim Il-sunga v roce 1994 a představovala zásadní posun od otcovy ideologie Čučche.
Songun koncepce nahrazuje proletariát a avantgardní komunistickou stranu armádou jako hnacím motorem společnosti. Tato inovace byla významná, protože armáda je typicky méně ideologická a pragmatičtější instituce než strana. Implementace Songun v polovině 90. let zvýšila roli Korejské lidové armády v každodenním životě, kdy se armáda začala účastnit ještě více společenského a ekonomického rozhodování.
Politika Songun umožnila Kim Čong-ilovi legitimizovat přesun zdrojů od civilních potřeb k vojenským prioritám a vytvořit systém, ve kterém armáda sloužila jako jeho hlavní mocenská základna. 25. srpna se stal národním svátkem – Dnem Songun, na uctění údajné Kim Čong-ilovy inspirace pro tuto politiku.
Jaderný program: Nebezpečná strategie přežití
Pod Kim Čong-ilovým vedením se Severní Korea stala jadernou mocností. Jaderný program lze vysledovat až do roku 1962, kdy se Severní Korea zavázala k tomu, co nazývala „všeobecná militarizace“. V roce 1963 požádala Severní Korea Sovětský svaz o pomoc s vývojem jaderných technologií.
V roce 2003 Severní Korea vystoupila ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Kim Čong-il autorizoval první jaderný test země 9. října 2006, čímž se Severní Korea stala devátou jadernou mocností na světě. Následovaly další testy v letech 2009 a 2013, přičemž každý demonstroval rostoucí technickou sofistikovanost.
Jaderný program sloužil několika účelům: poskytoval Kim Čong-ilovi ultimátní záruku přežití režimu, umožňoval mu vydírat mezinárodní společenství za finanční a potravinovou pomoc a posiloval jeho domácí legitimitu tím, že prezentoval KLDR jako mocnost schopnou čelit Spojeným státům.
Ekonomická katastrofa a vyjednávací strategie
Kim Čong-il převzal moc během jedné z nejhorších ekonomických krizí v severokorejské historii. V polovině 90. let země čelila masivnímu hladomoru, který podle některých odhadů zabil 2,5 milionu lidí. Kolaps sovětského bloku připravil Severní Koreu o většinu jejích obchodních partnerů a značnou část bývalé pomoci.
Místo implementace zásadních ekonomických reforem Kim Čong-il rozvinul strategii „vydírání pomocí krize“, kde využíval jaderný program a vojenské hrozby k získání mezinárodní pomoci. Tato taktika vykazovala určitou úspěšnost – země získala miliardy dolarů v podobě potravinové pomoci a paliva výměnou za dočasné zmírnění jaderných aktivit.
Songun systém tak uvěznil KLDR v sebeudržujícím se cyklu, ve kterém musí armáda zůstat v privilegované pozici pro udržení legitimity a přežití režimu. Tato privilegovaná pozice sama vyžaduje použití hrozeb, agrese a jaderné hry na hranici války k přivedení mezinárodních partnerů k vyjednávacímu stolu.
Kult osobnosti a kulturní obsese
Kim Čong-il byl známý svými extravagantními zájmy a životním stylem. Byl vášnivý filmový nadšenec, který vlastnil více než 20 000 filmů včetně celé série filmů o Jamesi Bondovi. Podle jeho oficiální biografie složil šest oper a rád inscenoval propracované muzikály.
V pozdních 70. letech nechal Kim Čong-il unést jihokorejského filmového režiséra Šin Sang-oka a jeho manželku, herečku Čchoj Ŭn-hŭi, do Severní Koreje, kde byli nuceni pracovat na filmech proslavujících režim, dokud v roce 1986 neunikli. Tato bizarní epizoda ilustruje Kim Čong-ilovu obsesi kontrolou kulturní produkce a jeho ochotu použít extrémní prostředky k dosažení svých cílů.
Kim byl také znám svým luxusním životním stylem, včetně sbírky drahých hodinek v hodnotě přes 6 milionů liber, lásky k francouzským vínům a občasných nákupů spodního prádla v hodnotě milionů dolarů pro svou nechvalně známou „Skupinu potěšení“ – více než 2 000 žen, které byly lékařsky certifikovány jako panny před výběrem k zábavě Kim a dalších vysokých představitelů.
Diplomacie a mezinárodní vztahy
Navzdory své pověsti izolacionisty se Kim Čong-il zapojil do významných diplomatických iniciativ. V roce 2000 hostil první jihokorejský-severokorejský summit s prezidentem Kim Te-džungem, za který Kim Te-džung získal Nobelovu cenu míru. Slíbená protinávštěva Kim Čong-ila v Jižní Koreji se však nikdy neuskutečnila.
V roce 2007 se konal druhý inter-korejský summit s prezidentem No Mu-hjonem, ale vztahy se zhoršily poté, co v roce 2008 nastoupil konzervativnější prezident I Mjung-bak.
Kim také udržoval vztahy s Čínou a Ruskem, přičemž jeho návštěvy těchto zemí poskytovaly vzácné záblesky do jeho osobnosti. Zahraniční návštěvníci ho popisovali jako sebevědomého a znalého, ochotného ptát se na informace od svých poradců, pokud nebyl obeznámen s tématem.
Dědictví a vliv na současnost
Kim Čong-il zemřel 17. prosince 2011 na srdeční infarkt během cesty vlakem poblíž Pchjongjangu. Jeho smrt byla oznámena až 19. prosince, přičemž oficiální dvoudenní zpoždění oznámení ilustrovalo obsedantní tajnůstkářství režimu.
Jeho vliv na současnou Severní Koreu je zásadní a všudypřítomný:
Jaderná strategie: Kim Čong-ilův jaderný program vytvořil strategický rámec, který jeho syn Kim Čong-un výrazně rozšířil. Současná KLDR disponuje odhadovaně 50 jadernými zbraněmi s kapacitou produkce dalších 6-7 ročně.
Songun jako ideologický základ: Politika „vojenství na prvním místě“ zůstává základním kamenem severokorejské vlády. Kim Čong-un tuto politiku dále rozvinul, přičemž vojenské výdaje představují odhadovaně 20-25 procent HDP.
Dynastické následnictví: Kim Čong-il etabloval precedent dynastického přenosu moci, čímž transformoval komunistický stát v dědičnou monarchii. Jeho rozhodnutí jmenovat Kim Čong-una nástupcem místo starších synů ukázalo pragmatický přístup k výběru následníka na základě politických schopností spíše než primogenitury.
Ekonomický model vydírání: Kim Čong-ilova strategie využívání krizí a jaderného programu k získání mezinárodních ústupků zůstává základem severokorejské zahraniční politiky. Současný režim pokračuje v této taktice s ještě větší sofistikovaností.
Institucionální struktura: Kim Čong-il vytvořil systém překrývajících se mocenských center a osobní loajality, který umožnil režimu přežít i masivní otřesy jako byl hladomor v 90. letech. Tato struktura poskytuje Kim Čong-unovi základ pro jeho vládu.
Kulturní kontrola: Kim Čong-ilova obsese kontrolou informací a kulturní produkce vytvořila model, který současný režim použil k potlačení jakéhokoli nesouhlasu a udržení ideologické čistoty.
Kim Čong-il tak není pouze historickou figurou, ale architektem současného severokorejského státu. Jeho inovace v oblasti dynastického komunismu, jaderné diplomacie a vojenské prioritizace vytvořily model, který ovlivňuje nejen Severní Koreu, ale celou východoasijskou bezpečnostní architekturu. Jeho dědictví – kombinace dynastické legitimity, jaderného zastrašování a bezohledné pragmatičnosti – zůstává základem nejnebezpečnějšího režimu na světě a jednou z nejzávažnějších výzev mezinárodní bezpečnosti 21. století.