Demokratická lidová republika Korea (KLDR) prošla za posledních pět let dramatickými změnami, které formovaly životy více než 25 milionů obyvatel této nejuzavřenější země světa. Od hermetického uzavření hranic během pandemie COVID-19 až po rekordní počet raketových testů – pojďme se podívat na klíčové události a trendy, které definovaly Severní Koreu v první polovině této dekády.
Pandemie jako katalyzátor izolace
Když se v lednu 2020 začaly objevovat první zprávy o novém viru v čínském Wu-chanu, Severní Korea reagovala rychleji než většina zemí světa. Již 21. ledna 2020 země kompletně uzavřela své hranice – dokonce i ty s Čínou, svým hlavním ekonomickým partnerem. Toto rozhodnutí mělo devastující dopady na ekonomiku země, ale režim Kim Čong-una to prezentoval jako vítězství socialistického zdravotnictví.
Oficiálně KLDR po více než dva roky tvrdila, že nezaznamenala ani jeden případ COVID-19. Toto tvrzení bylo mezinárodními experty zpochybňováno, až v květnu 2022 země poprvé přiznala vypuknutí „horečkového onemocnění“ – eufemismus pro COVID-19, jelikož země neměla dostatečné testovací kapacity. Kim Čong-un tehdy poprvé veřejně nosil roušku a kritizoval zdravotnické úředníky za jejich nepřipravenost.
Uzavření hranic mělo katastrofální dopad na běžné občany. Pašování zboží z Číny, které po desetiletí představovalo životně důležitý neformální ekonomický sektor, bylo prakticky zastaveno. Ceny základních potravin se zvýšily několikanásobně. Podle zpráv jihokorejských nevládních organizací, které monitorují situaci v KLDR, cena rýže vzrostla v některých regionech až o 400%.
Ekonomické reformy a černý trh
Paradoxně právě ekonomická krize způsobená pandemií urychlila některé tržní reformy. Kim Čong-un v roce 2021 poprvé otevřeně přiznal, že pětiletý ekonomický plán selhal. Na VIII. sjezdu Korejské strany práce v lednu 2021 představil nový přístup nazvaný „vlastní síly první“ (čuče), který však překvapivě zahrnoval i určité prvky decentralizace ekonomického rozhodování.
Místní trhy, známé jako „jangmadang“, získaly větší legitimitu. Zatímco dříve byly tolerovány jen jako nutné zlo, nyní se staly oficiální součástí distribučního systému. V roce 2023 režim dokonce povolil některým továrnám prodávat část své produkce přímo na trzích, pokud splní státní kvóty. Tato změna, byť omezená, představuje významný posun v severokorejské ekonomické politice.
Mobilní telefony se staly běžnou součástí života ve městech. Počet uživatelů mobilních telefonů překročil podle odhadů 6 milionů v roce 2024, což představuje významný nárůst z přibližně 4 milionů v roce 2020. Samozřejmě, tyto telefony mají přístup pouze k severokorejskému intranetu, nikoli k globálnímu internetu, ale i tak umožňují rychlejší šíření informací mezi občany.
Raketový program a jaderné ambice
Zatímco pandemie ochromila ekonomiku, vojenský program KLDR nezpomalil. Naopak, země v letech 2022-2024 provedla rekordní počet raketových testů. Rok 2022 byl obzvláště výjimečný – Severní Korea odpálila více než 90 balistických a řízených střel, včetně mezikontinentální balistické rakety Hwasong-17, přezdívané „monstrum“, která teoreticky může zasáhnout jakékoli místo na území USA.
V září 2023 Kim Čong-un oznámil, že země zahájila výrobu taktických jaderných zbraní a začlenila je do své vojenské doktríny. Toto představuje významný posun od dřívější strategie, která považovala jaderné zbraně především za odstrašující prostředek. Nová doktrína explicitně uvádí situace, kdy by KLDR mohla použít jaderné zbraně preventivně.
Technologický pokrok byl patrný i v oblasti ponorek. V září 2023 Severní Korea spustila na vodu svou první ponorku schopnou nést balistické rakety s jadernými hlavicemi. Ačkoli západní experti zpochybňují její operační schopnosti, samotný fakt její konstrukce ukazuje na rostoucí technologické ambice země.
Diplomatické manévry a vztahy s okolním světem
Vztahy s tradičními spojenci prošly zajímavým vývojem. Po letech ochlazení se vztahy s Čínou začaly od roku 2023 opět zlepšovat, zejména poté, co Peking zmírnil své sankce vůči KLDR. Obchod mezi oběma zeměmi se částečně obnovil, ačkoli nedosáhl předpandemických úrovní.
Ještě zajímavější je vývoj vztahů s Ruskem. Kim Čong-un v září 2023 navštívil Vladimira Putina ve Vladivostoku, což byla jeho první zahraniční cesta od začátku pandemie. Podle zpráv jihokorejské rozvědky KLDR začala dodávat munici Rusku pro válku na Ukrajině výměnou za potraviny, energii a možná i vojenské technologie.
Vztahy s Jižní Koreou dosáhly nového dna. V lednu 2024 Kim Čong-un označil Jižní Koreu za „hlavního nepřítele“ a nařídil odstranění všech symbolů reunifikace. Monumenty věnované sjednocení byly zbourány a z ústavy byly odstraněny zmínky o mírovém sjednocení. V listopadu 2024 KLDR dokonce vyhodila do povětří silnice a železnice spojující obě Koreje.
Život běžných občanů v nové realitě
Pro obyčejné Severokorejce byly poslední roky obdobím extrémních výzev i drobných změn. Systém veřejného rozdělování potravin (PDS), který byl již desetiletí v rozkladu, se během pandemie prakticky zhroutil. Většina obyvatel nyní závisí na trzích pro své základní potřeby.
Mladí lidé ve městech jako Pchjongjang nebo Wonsan žijí výrazně jiným životem než jejich rodiče. Nosí módní oblečení pašované z Číny, sledují jihokorejské dramata na USB discích a sní o kariéře v soukromém sektoru – něco, co bylo ještě před deseti lety nemyslitelné. Režim na to reaguje kampaněmi proti „dekadentní kapitalistické kultuře“ a v roce 2021 dokonce přijal zákon, který trestá konzumaci jihokorejské zábavy až 15 lety vězení.
Současně však režim uvolnil některá omezení. Ženy nyní mohou nosit kalhoty (dříve to bylo považováno za nepatřičné), je tolerována větší rozmanitost účesů a dokonce se objevily první soukromé restaurace a kavárny v Pchjongjangu, které obslouží kohokoliv, kdo má dostatek peněz.
Digitální sledování se stalo všudypřítomným. V roce 2024 režim zavedl povinné nošení digitálních zdravotních karet, které slouží nejen k monitorování zdravotního stavu, ale i pohybu občanů. Každý vstup do obchodu, použití veřejné dopravy nebo návštěva úřadu je zaznamenán.
Generační výměna a budoucnost režimu
Kim Čong-un, kterému je nyní kolem 40 let, představuje novou generaci vedení. Jeho dcera Kim Ču-e se od roku 2022 začala objevovat na veřejnosti, což vyvolalo spekulace o dynastické posloupnosti. Její přítomnost na vojenských přehlídkách a raketových testech naznačuje, že se připravuje na budoucí roli.
Režim také prochází generační obměnou na nižších úrovních. Staří kádroví pracovníci, kteří pamatují Kim Il-sunga, jsou nahrazováni mladšími úředníky, kteří vyrostli během vlády Kim Čong-ila a Kim Čong-una. Tito mladší úředníci jsou často pragmatičtější a otevřenější ekonomickým reformám, ačkoli zůstávají loajální režimu.
Závěr: Země kontrastů a paradoxů
Severní Korea v letech 2020-2025 zůstává zemí hlubokých kontrastů. Na jedné straně pokračuje v rozvoji sofistikovaných zbraňových systémů a udržuje jeden z nejrepresivnějších režimů na světě. Na straně druhé prochází pomalými, ale viditelnými společenskými a ekonomickými změnami, které jsou hnány především mladou generací a ekonomickou nutností.
Zatímco Kim Čong-un konsolidoval svou moc a dokázal režim provést pandemií bez zhroucení, strukturální problémy země zůstávají nevyřešené. Ekonomika je stále závislá na černém trhu a neformálních sítích, potravinová bezpečnost zůstává prekérní a technologická propast s okolním světem se prohlubuje.
Příštích pět let bude klíčových pro určení, zda Severní Korea dokáže najít udržitelný model rozvoje, který zkombinuje politickou kontrolu s ekonomickou modernizací, nebo zda vnitřní tlaky nakonec donutí režim k zásadnějším změnám. Jedno je jisté – status quo z roku 2020 již neexistuje a země, ať chce či nechce, prochází transformací, jejíž konečný výsledek zatím nikdo nedokáže předpovědět.